Ochrana dobrého jména právnické osoby ve věci veřejného zájmu

Komentář k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 3 Cmo 406/2013

V předmětné kauze soudy hodnotily, zda následující informace (tvrzení) zveřejněné v novinovém článku: „ze společnosti Lesy ČR unikají peněžní prostředky prostřednictvím IT zakázek poskytovaných společností žalobce“ a „zakázky poskytované společností žalobce společnosti Lesy ČR jsou předražené, nepotřebné a jejich poskytování vzbuzuje pochybnosti“, mohou zasáhnout do dobré pověsti právnické osoby (žalobce), která je v citaci zmíněna. Konkrétně šlo o to, zda existoval tzv. „veřejný zájem“ na zveřejnění informací, které jsou podle žalobce sporné, a zda lze předpokládat i nezbytnou míru důvěryhodnosti jejich obsahu. Žalobce především namítal, že žalovaný nebyl v tomto případě zbaven povinnosti ověřovat důvěryhodnost obsahu zveřejněné informace.

Za věc veřejnou lze považovat veškeré agendy státních institucí, jakož i činnost osob působících ve veřejném životě, tj. např. politiků místních i celostátních, úředníků, soudců, advokátů, popř. kandidátů či čekatelů na tyto funkce. Věcí veřejnou je ovšem i umění včetně novinářských aktivit a showbyznysu, a nepochybně je jí i hospodaření ve společnosti se státní účastí. Pokud žalovaný (vydavatel celostátního periodika, v němž byl článek zveřejněn), publikoval informace, které vycházely ze zdrojů, o jejichž věrohodnosti nebylo objektivně vzato pochyb (mj. citace senátora, který se kauzou zabývá), a převzal informace z článku jiného deníku, jehož autoři se rozhodli zdroj informací utajit, pak vycházel primárně z důvěryhodných zdrojů a nebylo jeho povinností podrobněji zveřejněné informace o věci veřejného zájmu ověřovat.

Do dobré pověsti žalující právnické osoby zveřejněním článku tedy zasaženo být nemohlo.