Zneužití procesního nástupnictví

Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 7 Cmo 598/2013

V ustanovení § 6 o. s. ř. je s účinností od 1. 1. 2014 výslovně upravena „dohledová činnost soudu nad nezneužíváním procesního práva“. Povinností soudu je totiž podle naposledy citovaného ustanovení postupovat v řízení předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny – zároveň musí ovšem být ustanovení občanského soudního řádu vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. Zákonodárce vycítil, že je potřebné výslovně v procesním předpisu stanovit povinnost soudu dohlédnout na nezneužívání procesního práva, neboť jde o jev v praxi stále častější.

Jedním z institutů, které ke zneužití často slouží, je vstup nového subjektu do řízení podle ustanovení § 107a o. s. ř. v důsledku postoupení pohledávky z dosavadního žalobce na subjekt jiný, jenž může být motivováno například snahou vyhnout se náhradě nákladů řízení těsně před skončením řízení, kdy je již zřejmé, že žalobce bude s žalobou neúspěšný (v praxi jsou známy případy postoupení na právnické osoby se sídly v různých „daňových rájích“ apod.)

Proto se musí soud zabývat možností postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy, aby neporušil právo účastníka na spravedlivý proces, a zjevně účelový (právo zneužívající) návrh na vstup nového subjektu do řízení může zamítnout. Účelovost však musí být zjevná, neboť zamítnutí návrhu na vstup je procesní postup výjimečný – pouhé podezření ze zneužití procesní úpravy nepostačuje.