Náhrada škody v případě havarovaného vozidla

V předmětné kauze znalec při zkoumání vzniklé škody vycházel výhradně z technických parametrů vozidla. Jelikož předmětné vozidlo bylo v době nehody v polovině své životnosti, přičemž oprava byla provedena prostřednictvím nových dílů, celková výše škody oproti ceně opravy byla snížena o polovinu hodnoty nových dílů. Takový postup Ústavní soud neaproboval.

Ústavní soud již dříve konstatoval, že za škodu se považuje “újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a její výše je dána rozdílem mezi majetkovým stavem poškozeného před a po poškození, musí i rozsah náhrady škody zohlednit výši všech nutných prostředků, které byl poškozený nucen vynaložit k obnovení původního majetkového stavu, v daném případě k opravě vozidla tak, aby bylo z technického hlediska stejně provozuschopné jako před škodnou událostí. Pokud obnovení původního majetkového stavu není možné jinak než za použití nových náhradních dílů, oprava byla provedena účelně a směřovala jen k odstranění následků škodné události, nelze přenášet povinnost k úhradě nákladů na uvedení věci do původního stavu na poškozeného a neodůvodněně jej znevýhodňovat oproti škůdci. Je třeba přihlédnout i k tomu, že v případě havarovaného vozidla, byť opraveného novými díly, je jeho skutečná hodnota vždy nižší než původní hodnota použitého vozidla. V neposlední řadě je třeba vzít v úvahu i to, že poškozenému ono diskutabilní zhodnocení vozidla v podstatě bylo protiprávním jednáním vnuceno.”

Pro zhodnocení ceny vozu pak Ústavní soud předestírá úvahy, že jednotlivé díly automobilu mají rozdílnou životnost, vliv na kvalitu a bezpečnost jízdy a tím pádem jinou hodnotu. Uživatel vozidla či potenciální kupec tak např. budou přikládat odlišný význam tomu, že vozidlo má nový výfuk nebo že má nový blatník. Soud uznává, že někdy může dojít k tomu, že by poškozený byl v důsledku účelně provedené opravy jednoznačně obohacen, ale taková situace bude spíše výjimečná. Uhrazení celé ceny účelně provedené opravy by mělo být pravidlem.

K možnosti použití starších či levnějších dílů na opravu auta soud říká, že nelze poškozeného nutit, aby ve snaze co nejvíce snížit náklady na opravu vozidla (a tím vyloučit možnost jeho zhodnocení) riskoval bezpečnost svoji i ostatních účastníků provozu na pozemních komunikacích tím, že do vozidla nechá namontovat díly výrazně nižší kvality.

Dle Ústavního soudu jsou tyto závěry v souladu s § 2969 nového občanského zákoníku, který výslovně stanoví, že při určení výše škody se zohlední i to, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde