V dané věci šlo o zjištění, zda měření rychlosti provedené strážníky obecní policie bylo v souladu se zákonem, konkrétně, zda probíhalo minimálně 30m od dopravního značení začátku obce. Krajský úřad neprovedl ohledání na místě, ale ověřil výpovědi svědků porovnáním jejich výpovědí s daty z online mapových portálů.
Řidička namítala nezákonnost užití těchto podkladů, neboť tím byly porušeny licenční podmínky, dle nichž lze tyto služby využívat pouze k soukromým účelům. Navíc zdůrazňovala, že tyto mapy obsahují chyby a nepřesnosti.
K tomu Nejvyšší správní soud řekl, že dokazování ve správním nebo soudním řízení neprobíhá v režimu licenčního užití autorského díla, a důkaz webovými mapami je použitelný, neboť nebyl získán v rozporu se zákonem. A ačkoliv provozovatelé mapových služeb negarantují správnost dat, občasný výskyt chyb nečiní tento důkazní prostředek nezpůsobilým pro dokazování, zvláště nejedná-li se o mapu zastaralou nebo pořízenou z omezeného či pochybného zdroje.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()