Omluva z ústního jednání

Případ, který zde popíšu, se stal v řízení, které doputovalo až k Nejvyššímu správnímu soudu pod sp. zn. 5 As 219/2017.

Dotyčný požádal magistrát o odročení ústního jednání ve věci jeho přestupku (řízení pod vlivem alkoholu) z důvodu dovolené ve francouzském zimním středisku, přičemž přesný termín ani bližší specifikaci pobytu neudal. Uvedl, že nemůže předložit voucher nebo jiný doklad, protože tak bude možné učinit až po jeho návratu. Přislíbil, že doklady o pobytu ve Francii předloží ihned po návratu. To však neučinil, a pak se velmi divil, když bylo ve věci vydáno konečné rozhodnutí.

Podle soudu musí obviněný své tvrzení v rámci objektivních možností dokázat. V opačném případě by totiž správní orgán stěží mohl zkoumat a hodnotit náležitost důvodu, ačkoliv tak musí v souladu se zákonem učinit. Je-li omluva založena na zcela obecném důvodu a není ničím podložena, není správní orgán povinen ji podrobně hodnotit ani vyzývat obviněného k doplnění důvodů, pro které se omlouvá. Ačkoliv není a priori vyloučeno, aby uznatelným důvodem omluvy bylo čerpání dovolené, resp. rekreační pobyt v zahraničí, i takový důvod musí být doložen. To lze učinit například dokladem o rezervaci ubytování, smlouvou, elektronickou či jinou komunikací. V případě, že tak obviněný neučiní, správní orgán není povinen jej vyrozumnět, že tuto omluvu shledal nedůvodnou.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde