Náhrada za územní rezervu
Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4304/2015, nezakládá samotné vymezení územní rezervy podle § 36 odst. 1 stavebního zákona vlastníkům dotčených pozemků nárok na náhradu za omezení jejich vlastnického práva.
Vymezení územní rezervy nepředstavuje stavební uzávěru, byť se jí v některých ohledech může podobat. V území je totiž i nadále možno činit změny, ovšem s výjimkou těch, které by byly v rozporu se zamýšleným (prověřovaným) budoucím využitím území. Územní rezerva do práv vlastníků dotčených nemovitostí zasahuje navíc pouze dočasně – po nezbytně nutnou dobu na prověření možnosti využití území pro stanovený záměr (než bude připravena podrobnější dokumentace), a zamýšlený záměr nemusí nakonec být vůbec realizován.
Ne každé omezení vlastnického práva je automaticky kvalifikováno jako nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 Listiny. Rozhodující je intenzita a délka trvání. V případě územní rezervy tak zásadně nárok na náhradu za omezení vlastnického práva nevzniká.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Další články
Použití cizí ochranné známky politickou stranou
Vlastník ochranné známky může bránit tomu, aby politická strana užívala jeho ochrannou známku s dobrým jménem, pokud tato strana neprokázala, že její svoboda projevu převažuje nad právy a zájmy tohoto vlastníka.
Odpovědnost za nepoložení otázky Soudnímu dvoru
Soudní dvůr upřesnil podmínky, za nichž může jednotlivec dosáhnout náhrady škody v důsledku soudního rozhodnutí, které je v rozporu s unijním právem
Odpovědnost nemocnice za násilí mezi pacienty
Kdy nemocnice odpovídá za nemajetkovou újmu pozůstalého po pacientovi, kterého během hospitalizace usmrtil jiný pacient?
Výpočet odměny advokáta při zastupování více společně zastoupených osob
Jak řešit situaci, kdy ze společně zastupovaných osob byly úspěšné pouze některé?
Nejlepší zájem dítěte zůstává předním hlediskem rozhodování opatrovnických soudů
Ústavní soud v tomto případě řešil, zda Krajský soud v Praze adekvátně odůvodnil, proč je v nejlepším zájmu tří nezletilých dětí, aby byly svěřeny do tzv. výlučné péče otce s „víkendovým“ stykem matky. V jeho rámci matka třikrát v měsíci děti o víkendu dopravuje z místa bydliště otce, vzdáleného 300 km od jejího bydliště, a zase zpět.
