Zamyšlení z Terezína Zdroj: Redakce

Zamyšlení z Terezína

Navštívil jsem před nedávnem Terezín a také přilehlou Malou pevnost. Jejich pohnutou historii jsem znal, ale bezprostřední kontakt s místy tolika utrpení je nad všechny odborné texty. A právě zde jsem si velmi silně uvědomoval, že prakticky všichni, kdo prošli ghetem v Terezíně či věznicí v Malé pevnosti sem byli posláni státními orgány. A to na základě právních norem.

JUDr. Tomáš Lichovník

JUDr. Tomáš Lichovník

soudce Ústavního soudu

JUDr. Tomáš Lichovník

soudce Ústavního soudu

Všechny ty zločiny měly svůj právní základ, byly nařízeny příslušnými úřady, byly řádně provedeny a toto provedení „zúřadováno“. Hrůzy státem organizovaného „konečného řešení“ však byly završením mnohaletého vývoje antisemitismu. Vývoje, který zpočátku nebyl státem otevřeně podporován, ale byl jím „jen“ okázale tolerován. A to jako projev „spravedlivého hněvu lidu“. Následovalo již státem řízené postupné vytlačování Židů z veřejného, kulturního i hospodářského života. Ze škol, z práce, ze společných kupé ve vlaku, z veřejných parků … Občané Německa a ostatně i okolní státy si postupně zvykali na zvyšující se míru nespravedlnosti a násilí. To, co dříve bylo jen stěží představitelné, stávalo se zákonem.

Proč ten výlet do nedávné historie? Jen pro připomenutí. Že i psané právo může být bezprávím, nejsou-li respektována základní lidská práva všech. Že při tvorbě i výkladu psaného práva musí být respektovány základní zásady demokratické společnosti. Že současná úroveň ochrany lidských práv není žádná samozřejmost. Že se daleko snáze ztrácí než získává. Že ohrožení lidských práv jednotlivce či skupiny je ohrožením lidských práv nás všech. A že jsme to na prvním místě my, právníci, kteří máme přímo „v popisu práce“ lidská práva chránit.

lidská práva

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze