Zamyšlení neprávní, bohužel neveselé

Před pár dny mne během soudního jednání přepadl zvláštní pocit a chvíli mi trvalo, než jsem ho dokázala pojmenovat. Byl to údiv. Údiv nad tím, že před námi stojící svědek říká naprosto jednoznačně pravdu. Že o věcech, které potřebujeme zjistit, vypráví bez příkras a prostě tak, jak se staly.

soudkyně Krajského soudu v Praze

I když to pro něj osobně není lichotivé. A že bez jakéhokoliv „mlžení“ dokáže objasnit i důvody, které jej k popisovanému chování vedly. Pak se dostavil údiv číslo dvě – totiž že mne něco, co by mělo být naprosto přirozené, udivuje…

Jsme už natolik zvyklí na to, že nám svědci, účastníci soudních řízení a jejich zástupci neříkají pravdu? Že se nás, soudce, snaží minimálně zmást? Soudě podle své vlastní reakce a podle toho, co dlouhodobě a opakovaně slýchám od svých kolegů, bohužel ano. A jak říkají ti, kteří toho už hodně zažili, tak je to „čím dál horší“.

Jistě, každý se přirozeně snaží své soudní řízení vyhrát. A má na to právo. Navíc to, že se pravda neříká často, nebo ne celá či se alespoň trochu upraví, je problém komunikace na všech společenských úrovních, ve všech oblastech a prakticky napříč planetou Zemí. Ale stejně mám stále intenzivnější a nepříjemný pocit, že se z naší české kotliny kdysi tolik opěvované heslo, že „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“, vytrácí tempem až děsivým.

Závěrem by byla vhodná nějaká optimistická myšlenka či návod na to „co s tím“. Upřímně řečeno mne ani jedno, ani druhé, nenapadá. Nevím. Nelze „spasit svět“, to neumí nikdo. Ale každý z nás se o změny, alespoň malé, může pokusit ve „svých“ světech – pracovním, rodinném, mezi přáteli. Tak hodně štěstí. V opačném případě, slovy vůdců stavovského povstání, Bůh s námi…

Hodnocení článku
100%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a
Sdílejte článek

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Další články

O důstojnosti
Šárka Hájková

O důstojnosti

V sobotu jsem zhlédla přímý přenos posledního rozloučení s manželem britské královny. Sice jsem si jako malá hrála na princeznu, v současnosti bych nezhrdla bydlením na nějakém menším, stylovém zámečku a občas, vlastně čím dál častěji, si říkám, že by vůbec nebylo špatné mít v čele země noblesního a čestného aristokrata.

Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu