Odměňování akademických pracovníků a povinnost rovného zacházení
Odměňování akademických pracovníků vysokých škol je v prostředí vysokého školství aktuálně hojně diskutované téma. Zatímco platy učitelů na základních a středních školách v posledních letech výrazně rostly jak absolutně, tak ve srovnání s průměrnou mzdou, mzdy akademických pracovníků takový růst nezaznamenaly.
Především se ale prohlubují rozdíly ve mzdě akademických pracovníků podle oborů i podle fakult, na nichž působí. Mzdová hladina v humanitních a společenskovědních oborech je zpravidla výrazně nižší než u vědců věnujících se technickým, lékařským a přírodovědným oborům.[1]
Článek si klade za cíl analyzovat právní úpravu, která se k odměňování akademických pracovníků vysokých škol vztahuje. Pokládá si následující výzkumnou otázku: je přípustné, aby se odměňování akademických pracovníků vysoké školy lišilo podle zařazení pracovníka do určité fakulty, tedy organizační součásti vysoké školy?
Zásada rovného odměňování: stejná mzda za stejnou práci
Povinnost zaměstnavatele rovně odměňovat své zaměstnance vyplývá z § 110 zákoníku práce.[2] Podle tohoto ustanovení přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. To, zda jde o stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, je třeba posuzovat podle konkrétní náplně práce.
Zákoník práce stanoví v § 109 odst. 4 kritéria, podle nichž se určuje (sjednává) výše mzdy na platu takto: „mzda a plat se poskytují podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků“. Jedná se o taxativní výčet, což znamená, že jiná kritéria, než která jsou v tomto ustanovení zákoníku práce uvedena, použít nelze.[3]
Většina kritérií se vztahuje k vykonávané práci a měla by tak být stejná pro všechny zaměstnance, kteří dané činnosti vykonávají. Jde o složitost, odpovědnost a namáhavost práce a o pracovní podmínky.
Složitost, odpovědnost a namáhavost práce se určuje podle požadavků, které jsou na zaměstnance kladeny pro výkon a při výkonu práce a podle vlivů, které práce na zaměstnance má. Podle § 110 odst. 3 zákoníku práce se posuzují
- vzdělání, praktické znalosti a dovednosti potřebné pro výkon práce;
- složitost předmětu práce a pracovní činnosti;
- organizační a řídící náročnost práce;
- míra odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost;
- a fyzická, smyslová a duševní zátěž a působení negativních vlivů práce.
Další články
Elektrokoloběžky v silničním provozu
Elektrokoloběžky se v posledních letech staly zcela běžnou součástí silničního provozu. Jejich majitelé je používají k vlastnímu transportu jak mezi blízkými obcemi například při každodenním dojíždění do zaměstnání, tak především ve městech. Tam často využívají služeb poskytovaných subjekty nabízejícími tzv. sdílení elektrokoloběžek. S tím vším se samozřejmě pojí účast těchto elektrokoloběžek v provozu na pozemních komunikacích.
Co nás Duolingo naučilo o retenci a jak se na to dívá GDPR
Duolingo připomíná roky neaktivity. Z pohledu GDPR to ale otevírá zásadní otázku: kdy už uchovávání osobních údajů přestává být legální?
Nový zákon o kritické infrastruktuře III. – Manažer kritické infrastruktury
Kdo stojí mezi kritickou infrastrukturou a státem? Manažer kritické infrastruktury je novou klíčovou rolí, která přináší nejen jasně vymezené povinnosti a požadavky, ale i praktické dopady pro fungování organizací. Co tato pozice obnáší a na co si dát pozor?
Povinný příspěvek zaměstnavatele na produkty spoření na stáří a kategorizace rizik práce
Od 1. 1. 2026 vstoupil v účinnost zákon č. 324/2025 Sb., o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří (dále jen „Zákon“), který zavádí novou povinnost zaměstnavatelů poskytovat vybraným zaměstnancům příspěvek na produkty spoření na stáří.
Participační práva dětí, aneb „ty nevíš, co je pro tebe dobré“ podruhé
Rozsudek Nejvyššího správního soudu z prosince 2025 vyjasňuje limity participačních práv dětí v opatrovnických řízeních. Zdůrazňuje, že smyslem pohovoru není dítě přesvědčovat, ale citlivě porozumět jeho názoru a respektovat jeho prožívání.



