Články s tagem: právní filozofie

Po roce 1989 se zdálo, že svět dospěl do bodu konečného smíření. Liberalismus se stal univerzálním jazykem, právo jeho gramatikou a trh jeho vírou. Všichni jsme tehdy mluvili o „konci dějin“ – o vítězství rozumu nad ideologií. Jenže o třicet let později místo jistoty přichází únava, polarizace a ztráta důvěry.

Když právo není nic, vzpomínáte na film Den poté, který zobrazuje postkatastrofickou situaci, kdy na severní polokouli nasněžily desítky metrů sněhu? A nějací dva hlavní hrdinové se nacházejí v New Yorku a snaží se tam přežít a zachovat si teplo. Tak co nejprve udělají? No, do toho ohýnku, který si tam nějak rozdělají, jako první naházejí daňové kodexy. Daňové kodexy, protože prostě právo v tu chvíli není vůbec nic. A myslím si, že to je docela dobrý úvod toho, co bych chtěl tady povídat.

Jak již bylo mnohokrát konstatováno, je Kafka považován za mimořádně komplikovaného autora, který často hovoří v hádankách a který tak stále zaměstnává generace exegetů po celém světě; autora, jehož texty jsou studovány jako zjevení, řádek po řádku, a to často na základě velmi fundované odborné metodiky.

Článek se věnuje otázce, zda mimořádné vládnutí probíhá ve sféře práva, anebo jde o fenomén ze své podstaty čistě mimoprávní.

V rámci právní teorie a právní filosofie se téměř nesetkáme s tím, že by se někdo blíže zabýval intuicemi, city nebo emocemi.

Do jaké míry se mají soudci podílet na tvorbě předpisů, podle nichž posléze soudí? Jak by měl vypadat ideální soudce? Které z právnických povolání je nejnáročnější z hlediska etických výzev, kterým musí jeho příslušníci čelit?

Problémy spojené s nízkou porodností jsou již dlouhou dobu celospolečenským tématem, které v kontextu vývoje moderních biomedicínských technologií úzce souvisí s metodami asistované reprodukce, zejména umělého oplodnění, které je v rámci diskurzu považováno za jedinou spolehlivou léčbu neplodnosti. Nehovoří se však příliš o tom, že s jeho realizací je spojeno mnoho etických a právních otázek, které souvisejí s nerespektováním integrity a důstojnosti lidského embrya.

V této práci bych se chtěl zamyslet nad nejobecnějšími metafyzickými předpoklady existence lidských práv, o nichž stále tvrdíme, že jsou universální, nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná a která neodmyslitelně stojí na metafyzickém konceptu přirozenosti, nicméně povaha tohoto konceptu samotného je v moderním mainstreamovém filozofickém a potažmo právně-teoretickém myšlením od základu zpochybňována. Otázku existence přirozenosti, a tedy i přirozených práv, a případně jejích ontologie, respektive povahu normativity obecně, však není možné řešit bez předchozího zodpovězení ještě obecnějších noetických otázek. Na jeden z dílčích noetických aspektů, totiž problematiku reálnosti obsahů obecných pojmů je zaměřena tato práce.

Immanuel Kant se ve své slavné knize Kritika čistého rozumu zabýval tzv. antinomiemi, tedy obecnými soudy o světě, které lze vyslovit ve dvou protikladných, vzájemně se vylučujících a přitom zdůvodněných podobách, nazvaných teze a antiteze. V právním myšlení je uvažování v kategoriích teze a antiteze velmi oblíbené.