Články s tagem: správní uvážení
K aplikaci zásady legitimního očekávání a rovnosti při ukládání pokut právnickým osobám v řízení o správním deliktu v kontextu zásady individualizace sankce, část I.
Pokuta představuje jeden z nejčastějších trestů ukládaných v oblasti trestního práva správního. Vyměření výše pokuty je ovládáno celou řadou zásad, které lze rozdělit do dvou skupin; v prvním případě se jedná o obecné zásady činnosti správního orgánu, upravené v hlavě druhé zákona č. 500/20004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SŘ“)[1], v druhém případě pak o zásady trestního práva správního, které se odvozují od obecných zásad platných i v trestním právu. Tyto zásady přitom neexistují a ani nemohou existovat ve vzájemné symbióze; každá z těchto zásad sleduje určitý cíl, chrání určitou hodnotu, a proto střet různých zásad ovládajících správní řízení nebo vyměřování výše sankce není ničím neobvyklým. Jednou z klasických ukázek takového střetu je problematika střetu zásady individualizace sankce na straně jedné a zásady legitimního očekávání a zásady rovnosti na straně druhé.
Interpretace právních předpisů
Nejzajímavější pasáží odůvodnění předkládaného rozhodnutí je úvahová část týkající se problematiky správního uvážení a tzv. absolutní volné úvahy. Komentář k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2013, čj. 5 Afs 84/2012-40
