Nařízení o základních službách a kritériích významnosti podle zákona o kritické infrastruktuře

V intencích zákona č. 266/2025 Sb., o odolnosti subjektů kritické infrastruktury, a v návaznosti na přímo použitelné evropské nařízení 2023/2450, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 stanovením seznamu základních služeb, nově upravuje základní služby v jednotlivých odvětvích nebo pododvětvích, ve kterých jsou poskytovány základní služby, a kritéria významnosti pro zařazení poskytovatele základní služby na seznam subjektů kritické infrastruktury. Formálně přitom nahrazuje dosavadní právní úpravu prezentovanou nařízením vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury, jež bylo s účinností nového nařízení zrušeno, a to včetně svých novel.

Důvodová zpráva vysvětluje, že nová právní úprava úzce souvisí s transpozicí evropské směrnice 2022/2557 o odolnosti kritických subjektů (tzv. směrnice CER), jež znamená relativně významný odklon od předchozí úpravy oblasti kritické infrastruktury, neboť kromě prvků kritické infrastruktury klade primární důraz na subjekty kritické infrastruktury s cílem zvýšit jejich odolnost. Na základě jejích požadavků transponovaných do zákona o kritické infrastruktuře proto byly stanoveny zcela odlišné mechanismy vedoucí k určení subjektu kritické infrastruktury, a zároveň těmto subjektům stanoveny povinnosti cílící na zajištění jejich vlastní odolnosti, která primárně spočívá ve schopnosti zajistit nerušené poskytování základní služby. Jde tak o poměrně zásadní změnu oproti dosavadní právní úpravě, která preferovala určování prvků kritické infrastruktury jakožto významných staveb nebo zařízení.

Aktuální nařízení proto, v důsledku výše popsané koncepční změny, nemíří na prvky kritické infrastruktury, ale upravuje toliko základní služby, a dále též upouští od přespříliš vágních průřezových kritérií. Namísto toho má, v rámci kritéria významnosti, zohledňovat dopad samotného narušení poskytování základní služby, resp. vytvářet hranici potřebnou pro rozlišení, zda lze určitou službu považovat za základní službu – tj. službu svým významem esenciální pro zachování základních funkcí státu, hospodářských činností, bezpečnosti, veřejného zdraví nebo životního prostředí.

Stanovení kritéria významnosti ke každé základní službě v odvětví nebo pododvětví má být zásadní pro identifikaci poskytovatele základní služby, který má povinnost informovat věcně příslušné ministerstvo, ústřední správní úřad nebo Českou národní banku a Ministerstvo vnitra, že spadá do regulace zákona o kritické infrastruktuře a že má splnit informační povinnost ohledně charakteru jím poskytované základní služby. Tento proces sebehodnocení má sloužit k zařazení tohoto poskytovatele na seznam subjektů kritické infrastruktury – tj. k rozhodnutí o tom, že je poskytovatel základní služby subjektem kritické infrastruktury.