Úvod do mediace: ADR aneb mediace a ti druzí

ADR aneb mediace a ti druzí

Spolu se vzrůstající rychlostí lidské interakce, kterou přineslo 21. století, se také zvýšila poptávka po rychlém a efektivním řešení sporů. To, co sporné strany nenalezly v soudních síních tak dnes čím dál častěji hledají u vyjednávacích stolů, v mediačních místnostech nebo u odborníků zasedajících v tzv. Dispute boards. Na jaké všechny otázky nabízí ADR procesy odpověď?

Nejčastější způsob řešení sporů

Mediace jako řešení sporu nezávaznou intervencí nestranného třetího, jenž pomáhá sporným stranám s vyjednáním dohody, patří mezi nejrozšířenější alternativní způsoby řešení sporů, tzv. ADR (akronym anglického alternative dispute resolution). Zdaleka však není jediným zástupcem této početné a různorodé skupiny procesů.

Všeobecně se předpokládá, že ADR představuje souhrnný termín, jenž zahrnuje všechny způsoby řešení sporů, které jsou odlišné od státem aprobovaného soudního řízení. Ve skutečnosti si tato teze vyžaduje jisté upřesnění. Slovo alternativní nemá značit variantu k nejlepšímu, ale ani k nejpoužívanějšímu způsobu řešení konfliktů. Soudní řízení je pouze právem privilegovaný způsob, rozhodně ovšem nikoliv nejčetnější. Tím je naštěstí jednoznačně vyjednávání, které ve formalizovaných, ale především neformalizovaných podobách vyřeší největší množství případů. Realita je tak vlastně zcela opačná – soudní řízení je v kontextu celé společnosti spíše vzácné. Ostatně opačný stav by měl z hlediska zátěže soudů katastrofální následky. ADR tak nevymezujeme jako alternativu k soudnímu řízení jako ke společenské normě, ale jako k právně predikovanému institutu. Jinými slovy z hlediska sociálních norem je ADR standardem a soudní řízení výjimkou, ovšem z hlediska právních norem je tento vztah opačný.

Zbývá dodat, že podle části odborníků a akademiků zabývajících se rozhodčím řízením v mezinárodním obchodě nepokrývá termín ADR právě arbitráž, která je vzhledem k četnosti užívání v tomto odvětví standardním způsobem řešení sporů a nikoliv alternativou. Nad tím, jestli rozhodčí řízení do ADR patří, či nikoliv, nepanuje tedy u odborné veřejnosti shoda.

Co se skrývá pod “A”?

Podobné neshody panují také u samotného názvu těchto procesů. Slovo alternativní je v akronymu ADR přijímáno sice všeobecně, avšak nikoliv bezvýhradně. Kupříkladu Mezinárodní obchodní komora (ICC) jej ve svých původních a dnes již nahrazených ADR Pravidlech vysvětlovala jako amicable dispute resolution (tedy přátelský způsob řešení sporu). Jiné (a nutno dodat, že minoritní) názory jej vysvětlují pomocí termínů assisted (asistovaný) či appropriate (vhodný).

Svým způsobem jsou všechna tato označení správná. ADR řízení jsou vůči svým uživatelům skutečně přátelštější než soudní řízení, čemuž odpovídá nižší stupeň formálnosti. Ve většině případů jsou tato řízení rovněž asistována zpravidla třetí nestrannou osobou a jsou také univerzálně použitelná na široké pole množných problémů.

Přes tuto jistě zajímavou názorovou pestrost je však nutné trvat na používání slova alternativní, jež je vysvětlováno tím, že ADR procesy slouží jako varianta - alternativa k základnímu či standardnímu a zákonem presumovanému způsobu řešení konfliktů, tj. k soudnímu řešení.

Od nápisů na chrámech po moderní technologie

Historie ADR je stejně stará, jako lidstvo samo, respektive minimálně tak stará jako jeho civilizace. Tak kupříkladu již v roce 1800 př. n. l. se v království Mari na území dnešní Sýrie používala mediace a arbitráž pro řešení sporů s ostatními královstvími. V 5. století př. n. l. používali Řekové rozhodce pro rozhodování svých sporů a nálezy rozhodující konflikt mezi městskými státy byly dokonce veřejně publikovány na sloupech chrámů. Ve 4. století př. n. l. pak Aristoteles prohlásil arbitráž za lepší než státní soudy.

Nicméně to, co se nazývá moderní ADR, vzniklo teprve v 60. letech 20. století v USA. Příčiny prudkého rozkvětu tohoto odvětví jsou hledány v nárůstu individuálních práv občanů a jejich aktivního využívání v letech následujících po Druhé světové válce. Zvýšení počtu žalob následně způsobilo přetížení místních soudů, zvýšení trvání průměrného soudního řízení, jakož i nákladů na ně. To pak vedlo občany k tomu, aby hledali cestu rychlejší a levnější. Tu našli právě v ADR řízeních, jejichž množství se postupně zvyšovalo, kterýžto trend pokračuje dodnes.

ADR procesy se postupně setkávaly s větším a větším ohlasem. Různé potřeby sporných stran vedly postupně k vytvoření celé řady specifických postupů, které se od sebe více či méně liší. Bezesporu k nejpoužívanějším patří vyjednávání, facilitace, mediace a arbitráž. Mezi ADR procesy však řadíme i mnohem specifičtější procedury jako je prevence sporů, MED-ARB, ARB-MED, Mini-Trial a další.

Všechny však mají společné to, že jsou méně formální, flexibilnější, rychlejší a především levnější, než soudní řízení. To ostatně vysvětluje i jejich vzrůstající popularitu ve střední Evropě.