EK: Rozsudek okolo kvót bude potvrzením pravidel vlády práva v EU

Země nepopírají, že pravidla přerozdělování neplnily, bylo to však podle nich odůvodněné, především kvůli udržení pořádku a bezpečnosti. Připomínají také, že program nefungoval, přesunuto nakonec bylo výrazně méně migrantů, než byly původní předpoklady.

Česko poukazuje též na to, že postup, který vůči trojici zemí komise zvolila, má obvykle za cíl napravovat stav, kdy právní řád členské země unie není v souladu s evropským právem. V dané situaci ale není podobná náprava možná, protože jednorázový programu už skončil, a tak je postup komise podle Prahy “formalistický”.

Dnes strany soudu pouze představují své postoje a rozhodnutí ještě nepadne. Generální advokátka soudu Eleanor Sharpstonová dnes oznámila, že svůj pohled na spor, kterým se soud ale nemusí při konečném rozhodování řídit, oznámí 29. července. Rozsudek samotný se dá očekávat zřejmě na konci letošního roku. Podle komise by mělo znít tak, že tři země své povinnosti plynoucí z rozhodnutí Rady EU o relokačním programu ze září 2015 nesplnily. “Skutkový stav je jednoznačný,” uvedla Malůšková před soudem.

“Tento rozsudek bude velmi důležitý z hlediska potvrzení, že povinnosti mají být dodržovány, což je základním kamenem zásady vlády práva v unii. Stejně tak je důležité zdůraznit význam zásady solidarity, na níž je unie založena,” dodala zástupkyně komise.

Zástupci Polska a Maďarska Boguslaw Majzcyna a Miklós Fehér soudu připomněli, že otázky národní bezpečnosti jsou výhradně v působnosti členských zemí unie. Jejich potřeby v této oblasti se mezi členskými státy výrazně liší a v jejich zájmu mohou podle Varšavy i Budapešti státy v některých případech omezit i platnost práva EU.

Podle názoru Budapešti je celá žaloba ze strany komise politicky motivovaná a nesmyslná, protože země by ani v případě odsouzení nemohla dodatečně splnit podmínky už ukončeného jednorázového programu.

Český zástupce u soudu Martin Smolek připomněl, že česká zkušenost při snaze postupovat u relokací podle pravidel ukázala, že Itálie a Řecko, odkud měli být migranti přebíráni, “buď nereagují vůbec nebo nereagují adekvátně”. Česko podle něj nemohlo brát vážně nabídku na převzetí migrantů bez dokladů. “Když jsme nedostali adekvátní reakci, tak proč jsme potom měli pokračovat?”, zeptal se soudu.

“Formalistický způsob je obhajitelný, ale možná není v této souvislosti úplně správný. Smyslem řízení pro porušení povinností není napomínání států,” upozornil český zástupce Smolek. Řízení, které se nyní koná před soudem EU, má podle Prahy především směřovat k nápravě stavu, kdy je právní řád členské země v rozporu s unijním právem a je třeba situaci změnit. “Komise ale podávala žalobu v momentě, kdy platnost obou relokačních rozhodnutí už skončila,” upozornil Smolek.

Česko mohlo podle něj na upozornění komise, které žalobě předcházely, formálně reagovat. “Záležitost by tak byla vyřešena. Ale k čemu by takový krok fakticky vedl? Není za takové situace řízení pro porušení smlouvy čistým formalismem?”, podotkl.

Komise by proto podle něj měla konkrétně říct, jak si nyní představuje nápravu, protože Praze není smysl celého řízení jasný. Napravit porušení už totiž podle Smolka nelze, na jednorázový program nenavazuje žádná legislativa a “už neexituje účel, pro který byla relokační rozhodnutí přijata”. Podle něj je tedy možné, že komise mohla jednat daleko dříve, protože bylo už celkem brzy zjevné, že program v původním rozměru naplňován není.

Komise loni v lednu poslala trojici středoevropských zemí k unijnímu soudu kvůli jejich odmítání podílet se na jednorázovém programu přerozdělování žadatelů o azyl z Itálie a Řecka. Konkrétním právním důvodem je, že přestaly v pravidelných intervalech oznamovat, kolik migrantů jsou schopny na svém území přijmout. Program, na kterém se státy EU přes odpor Česka, Slovenska, Maďarska a Rumunska shodly v roce 2015, skončil po dvou letech v září 2017.

Slovensko a Maďarsko neuspěly u unijního soudu s žalobou na způsob, jakým bylo o programu rozhodnuto. Soud tehdy naopak řekl, že jednorázový mechanismus byl adekvátní reakcí na migrační krizi.

Mechanismus kvót měl pomoci Řecku a Itálii, kam se uchýlilo množství uprchlíků mířících do Evropy ze Sýrie, ale také z dalších států, třeba z Afriky. Obě jihoevropské země příliv migrantů nezvládaly. Plán předpokládal přesun až 160.000 lidí s nárokem na mezinárodní ochranu, ovšem státy si z Řecka a Itálie rozebraly jen o něco více než 32.000 osob, oznámila v prosinci Evropská komise.