ESLP vydal rozsudek proti České republice k ochraně důvěrnosti komunikace mezi advokáty a klienty

Stěžovatelé hájili zájmy klienta, proti kterému orgány činné v trestním řízení vedly dvě související trestní řízení. Při vyšetřování první trestní věci policie zajistila elektronická zařízení klienta, ze kterých vyňala také chráněnou komunikaci mezi ním a jeho obhájci, stěžovateli. Tu posléze soud rozhodující ve druhé trestní věci založil do spisu, aniž by posoudil, zda je pro věc relevantní. Stěžovatelé neúspěšně usilovali před různými vnitrostátními orgány, včetně Ústavního soudu, o vynětí komunikace ze spisu a o její zničení. V řízení o ústavní stížnosti Ústavní soud obdržel návrh České advokátní komory na přiznání postavení vedlejšího účastníka, který nezaslal k vyjádření stěžovatelům, byť podání obsahovalo i názor komory na význam zajištění ochrany privilegované komunikace mezi advokáty a jejich klienty. Část stěžovatelů se následně domohla před civilními soudy omluvy, když tyto shledaly pochybení v postupu trestního soudu.

ESLP vyšel z toho, že stěžovatelé i přes úspěch před civilními soudy nemohli očekávat, že trestní soud následně vyjme materiál ze spisu, pokud se na něj sami obrátí. Ostatně trestní soud tak mohl učinit z vlastní iniciativy bez ohledu na pozdější aktivitu stěžovatelů. Uznání porušení jejich práv také nezbavilo stěžovatele jejich postavení obětí, jelikož důvěrná komunikace mezi nimi a klientem nebyla ze spisu odstraněna. Již samotné zařazení privilegovaných materiálů do spisu mohlo stěžovatelům značně uškodit s ohledem na význam jejich role coby advokátů. ESLP považoval za problematické, že relevantní právní úprava není jasná, předvídatelná a že neobsahuje dostatečné záruky. Zejména nestanoví jasný postup a pravidla pro extrakci, třídění a nakládání s daty z elektronických zařízení tak, aby byla zajištěna ochrana důvěrnosti komunikace mezi advokáty a jejich klienty. Na analogickém použití jiných ustanovení trestního řádu se vnitrostátní orgány neshodly. Česká právní úprava tedy podle ESLP nesplňuje standardy vyplývající z judikatury ESLP, a proto shledal porušení práva stěžovatelů na respektování soukromého života a korespondence podle článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech.

K nemožnosti stěžovatelů domoci se vynětí a zničení komunikace z trestního spisu, ESLP podotkl, že právo na účinný prostředek nápravy si žádá existenci jasného a předvídatelného postupu umožňujícího přezkoumání zákonnosti založení privilegované komunikace do spisu s možností domoci se jejího vynětí a zničení. Vnitrostátní právo takový postup nezná. Podle ESLP tak stěžovatelé neměli v rozhodné době k dispozici účinný prostředek nápravy v rozporu s článkem 13 ve spojení s článkem 8 Úmluvy. V této souvislosti ESLP zdůraznil, že v rámci výkonu rozsudku je vhodné, aby dodatečně došlo k vynětí komunikace stěžovatelů s klientem z trestního spisu.

Pokud jde o podání ČAK a jeho nepřeposlání stěžovatelům k vyjádření, ESLP uvedl, že tato písemnost obsahovala nové argumenty, s nimiž se mohl vypořádat už jen Ústavní soud. ESLP nepovažoval za rozhodující, že podání nemělo na výsledek věci žádný vliv, že obsahovalo argumenty ve prospěch stěžovatelů a že jejich právní zástupce mohl online nahlédnout do spisového materiálu a s podáním se seznámit. Zásada kontradiktornosti, která je součástí práva na spravedlivý proces, vyžadovala, aby stěžovatelé dostali příležitost na podání ČAK reagovat. Jelikož se tak nestalo a Ústavní soud nevysvětlil důvody, proč to nepovažoval za nutné, došlo i k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Rozsudek v originálním anglickém znění naleznete zde.

Anotace a překlad rozsudku budou rovněž k dispozici v české databázi judikatury Evropského soudu pro lidská práva.