Spolek Klimatická žaloba podal stížnost do Štrasburku, státu vyčítá pasivitu

Spolek, který má přibližně 400 členů, se v minulosti obrátil i na české soudy, ale neuspěl. Ústavní soud jeho stížnost zamítl loni v listopadu. O podnětu k štrasburskému soudu dnes ČTK informovali radní spolku.

“Stav globálního klimatu se zhoršuje a čas tuto krizi zvrátit se krátí. Český stát stále nemá jasný plán, jak snížit emise a ochránit své občany před dopady sílící klimatické změny. Vláda pokračuje v nečinnosti a někteří její představitelé dokonce popírají vědecké závěry. Řešení změny klimatu je přitom nezbytné pro ochranu životů a zdraví lidí v Česku,” uvedl právník a radní spolku David Chytil.

Česko podle Klimatické žaloby stále nemá jasný plán na snížení emisí skleníkových plynů, neaktualizovalo Politiku ochrany klimatu, nestanovilo spravedlivý a vědecky podložený podíl na snížení emisí a cíl klimatické neutrality.

“Co v Česku fatálně chybí, je politická vůle prosadit účinná opatření, která by upřednostnila ochranu přírody a krajiny před zájmy velkých znečišťovatelů. Namísto toho jsme svědky neustálého odkládání zásadních rozhodnutí. Ve Štrasburku nebojujeme za paragrafy, ale za živou krajinu a zdravé prostředí pro nás všechny,” doplnila radní spolku Klára Havlová.

České ministerstvo životního prostředí vedou od voleb Motoristé, nejprve jejich předseda Petr Macinka, od pondělka Igor Červený. “Chtěl bych uklidnit českou veřejnost a všechny běžné občany a sdělit jim, že pomyslně dnešním dnem skončila v ČR klimatická krize,” uvedl Macinka po svém jmenování. Červený v pondělí řekl, že jeho strana ani vláda nepopírají klimatickou změnu. Považuje ale za zbytečné ji označovat jako klimatickou krizi. Dodal, že stát se musí na klimatickou změnu připravit, avšak racionálně.

ESLP se již podobným případem zabýval, když vyhověl stížnosti skupiny seniorek proti Švýcarsku. Na tento rozsudek navazuje i stížnost české Klimatické žaloby. ESLP podle právničky z expertní skupiny Frank Bold Laury Otýpkové stanovil, jaké jsou povinnosti státu v ochraně lidských práv před dopady změny klimatu.

“Státy musí přijmout závazný regulační rámec, stanovit cíle snižování emisí a klimatické neutrality založené na vědecky podložených metodách, a to v souladu s Pařížskou dohodou. Nic z toho Česká republika v současnosti neplní,” uvedla Otýpková.

Český Ústavní soud při svém rozhodování nezpochybnil existenci člověkem vyvolané klimatické změny ani potřebu naléhavé reakce. Dospěl ale k závěru, že danému typu žaloby nemohl vyhovět. Zdůraznil, že tím neuzavřel cestu pro jiné typy žalob nebo budoucí klimatické spory. Poukázal na to, že v Česku momentálně neexistuje zákonná úprava, z níž by ministerstvům plynul závazek provádět konkrétní opatření. Ministerstva tedy nezanedbávají existující povinnost a nedopouštějí se nezákonného zásahu. Záleží na politicích, jakou právní úpravu přijmou a jaké povinnosti zákonem stanoví, zodpovědnost tedy leží na Parlamentu a vládě.