Tlak veřejnosti musí soudce zvládnout, shodli se zástupci justice

Ke všem třem jednáním u Obvodního soudu pro Prahu 10, které se týkaly sporu somálské studentky se Střední zdravotnickou školou, dorazily desítky lidí. Soud kvůli tomu musel projednávání sporu přesunout do největší jednací síně, jež má kapacitu zhruba sto míst. Přítomnosti novinářů využívali také někteří politici a aktivisté, kteří před kamerami většinou vyjadřovali podporu ředitelce školy. Při druhém jednání konaném minulý týden musela soudkyně Daniela Čejková veřejnost vykázat, protože velká část přihlížejících hlučela a zpívala českou hymnu.

Oslovení představitelé justice se shodli na tom, že tlak v jednací síni pro soudce nemůže být překážkou v nestranném rozhodování. “Soudce to musí zvládnout za využití prostředků procesních předpisů. Pokud by atmosféra v jednací síni měla ovlivnit jeho rozhodování, nemůže být soudcem,” konstatoval Vávra, který je předsedou pražského městského soudu.

“Soudce má obecnou povinnost vést jednání tak, aby nedocházelo k jeho rušení. Zajištění pořádku není zas až takový problém,” míní Zemanová, která připomněla, že soudce může vyloučit veřejnost, případně napomenout rušícího jedince a v případě neuposlechnutí ho nechat vyvést justiční stráží. Zemanová zasedá na Nejvyšším správním soudu, a extrémně vypjatou situaci v jednací síni tak podle vlastních slov nemusela řešit, protože správní soudnictví je typově jiné. “Ale kolegové, kteří soudí civil nebo trest, mají v této oblasti jistě bohaté zkušenosti,” podotkla.

S pravidly chování u soudu seznamuje návštěvníky takzvané poučení pro osoby vstupující do jednací síně, které visí vedle každé místnosti. V něm se mimo jiné píše, že postup soudního jednání ani jeho důstojnost nesmí být žádným způsobem rušeny. Zejména není dovoleno mluvit bez souhlasu předsedy senátu, jíst, pít nebo kouřit.

Soudkyně Čejková dnes v tomto smyslu veřejnost před vyhlášením rozsudku poučila a návštěvníci se pak chovali ukázněně, potlesk a jiné hlasité projevy nadšení nad zamítnutím žaloby si schovali až na skončení jednání. Už předem se mezi sebou domlouvali, že tentokrát hlučet nebudou, aby si mohli poslechnout celý verdikt včetně jeho odůvodnění.

Další z bývalých prezidentů Soudcovské unie Jaromír Jirsa napsal v příručce pro začínající soudce, že pokud veřejnost nezačne rušit průběh a důstojnost jednání, měl by být přístup soudce k ní v zásadě netečný. “Pro soudce by neměl být vůbec žádný rozdíl mezi jednáním, při kterém je přítomna veřejnost, a jednáním, o které zájem není,” doporučil. Pokud se soudce chová takto suverénně, dává tím podle Jirsy veřejnosti najevo, že je pánem sporu a dokonale ovládá procesní postupy.