Zrušení zákonů nebo jejich částí mohou přímo navrhovat jen prezident a skupiny poslanců či senátorů, za specifických okolností pak obecné soudy nebo další navrhovatelé. Fyzické a právnické osoby mohou návrh podat jedině se stížností, ve které poukážou na porušení ústavně zaručených práv v konkrétní věci. "Tato situace však v posuzované věci nenastala, čehož si je navrhovatel vědom," stojí v usnesení.
Návrh podal spolek Primer, který má sídlo v Mladé Boleslavi. Podle stanov dostupných ve spolkovém rejstříku je cílem spolku zejména organizovat kulturně-společenské akce pro propagaci opomíjených a drobných historických artefaktů, léčivých rostlin, sportu a jiných volnočasových aktivit. V návrhu stálo, že existence zákona představuje "trvající a přímý zásah do ústavně zaručených práv a principů", které jsou esenciální jak pro činnost spolku, tak pro fungování demokratického právního státu.
Zákon o zásluhách Edvarda Beneše se stal součástí právního řádu z iniciativy levicových poslanců v roce 2004. Tvoří jej jediná podstatná věta: Edvard Beneš se zasloužil o stát.
Podobný zákon schválil už prvorepublikový Parlament, týkal se prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. V roce 1990 se československé Federální shromáždění usneslo, že v jeho budově má být pamětní deska, podle které se o společný stát Čechů a Slováků zasloužil také Milan Rastislav Štefánik. V roce 2012 pak přibyl další stručný zákon, podle kterého se Václav Havel zasloužil o svobodu a demokracii.
Schvalování zákona o Benešovi provázela živá politická debata, která se dotýkala Benešovy role v událostech let 1938, 1945 a 1948 nebo poválečného odsunu Němců. Sněmovna musela přehlasovat Senát. Tehdejší prezident Václav Klaus zákon ani nepodepsal, ani nevetoval.
Beneš žil v letech 1884 až 1948. Za první světové války s Masarykem v zahraničí pracoval na vzniku samostatného Československa. Po roce 1918 se stal ministrem a výrazně ovlivnil směřování československé diplomacie mezi světovými válkami. V letech 1935 až 1938 byl prezidentem, po abdikaci během mnichovské krize odešel do exilu a vedl zahraniční odboj. Po druhé světové válce byl znovu zvolen prezidentem, čelil však sílícímu tlaku komunistů. Po únorovém převratu v roce 1948 abdikoval a v září téhož roku zemřel.
Diskuze k článku ()