ÚS vrátil ženě šanci na náhradu za majetek na Podkarpatské Rusi

K majetku se v roce 1947 přihlásil ženin strýc. Po jeho smrti v roce 1957 se závětní dědičkou stala právě ona. Ministerstvo financí jí však o pět let později dopisem oznámilo, že s ohledem na rozsah a hodnotu majetku jí nelze poskytnout náhradu. Dobové vyhlášky totiž umožňovaly odškodnit jen menší nemovitý majetek, zhruba na úrovni rodinného domku. Dědictví po strýci podle tehdejších úřadů představovalo rozsáhlý a výdělečný majetek.

Žena neuspěla ani s novou žádostí, kterou ministerstvo zamítlo v roce 2008. Reagovala žalobou, které vyhověl Okresní soud v Chrudimi a nařídil státu, aby ženě zaplatil 7,6 milionu korun plus úroky. Po odvolání ministerstva financí ale rozsudek zrušila pardubická pobočka krajského soudu a předala nárok ministerstvu vnitra, které má na starosti odškodňování pole speciálního zákona z roku 2009. Ten ale umožňuje vyplatit náhradu jen manželům či dětem původních majitelů, nikoliv vzdálenějším příbuzným. Nyní je znovu v platnosti verdikt soudu prvního stupně, znovu bude rozhodovat odvolací soud.

Podkarpatská Rus byla součástí Československa od roku 1919. Na počátku druhé světové války ji zabrala maďarská armáda. V roce 1945 území získal Sovětský svaz. Češi se tam už vrátit nestihli. Sovětský svaz pak poskytl zhruba 920 milionů korun jako vyrovnání za nemovitosti. Někdejší majitelé z řad Čechoslováků ale od komunistické vlády dostali jen asi 13 milionů korun.

Novou cestu k náhradě umožnil speciální zákon z roku 2009. Žadatelé měli ze zákona nárok na desetinásobek ceny nemovitostí stanovené podle příslušných vládních nařízení a vyhlášek z let 1947 až 1959. Maximální částka ale činila dva miliony korun za jeden majetek. Žádosti bylo možné podávat do konce roku 2013.