V ČR by mohl do pár let být dětský ombudsman, řekl Dienstbier

Podle vládní zprávy o stavu lidských práv za loňský rok je Česko jednou z posledních čtyř zemí EU, která ještě takzvaného dětského ombudsmana nemá. Chybí tak instituce, která by na ochranu a prosazování práv dětí dohlížela. Zřízení postu dětského ochránce doporučoval ČR také Výbor OSN pro práva dítěte (UNCRC). Kritizoval i to, že péče o děti je roztříštěná a spadá pod několik ministerstev.

“Zvažujeme dvě varianty. První je samostatná instituce, která by mohla ideálně naplňovat roli, kterou má sehrát. Byla by srozumitelná pro děti, měla by jasnou tvář, děti by lépe věděly, na koho se obracet. Nehrozilo by, že by se jejich agenda dostala na druhou kolej,” uvedl Dienstbier. Podle něj by se nový dětský ombudsman či ombudsmanka věnovali nejen konkrétním stížnostem, ale připravovali by i návrhy změn zákonů a opatření ve prospěch dětí.

Druhou možností podle ministra je vytvoření postu zástupce nynější ochránkyně práv, který by měl na starosti problematiku dětí. Výhodou této varianty jsou nižší náklady a zázemí kanceláře ombudsmanky, doplnil Dienstbier. Do konce příštího roku má oba modely posoudit a analýzu předložit vládě. Věří, že to jeho tým stihne dřív. Zákon o ochránce či ochránkyni dětských práv by Parlament podle plánu měl přijmout ještě do konce volebního období. Volby by měly být v roce 2017.

Podle ombudsmanky Anny Šabatové její kancelář řeší ročně kolem pěti desítek stížností a podnětů od dětí. Týkají se třeba pobytu v dětských domovech, léčby či přejímání poštovních zásilek bez občanského průkazu. Úřad zřídil i dětskou stránku. “Úkol ombudsmana je v osvětě a navázání intenzivního kontaktu s dětmi, naslouchání, vnímání celého systému a jeho působení na děti, implementování jejich zájmů a práv do života společnosti. To se dá teď dost těžko dělat, kancelář na to nemá vybavení,” uvedla Šabatová. Umí si prý představit obě zvažované varianty, jako příznivější vidí ale samostatnou instituci.

Podle Pavly Gomby z české pobočky UNICEF zkušenosti z jiných zemí ukazují, že se samostatný úřad osvědčuje lépe. “Dětský ombudsman není žádný experiment. Je to institut, který velice dobře funguje ve 35 zemích světa,” podotkla Gomba. Podle ní by se na výběru budoucího ochránce svých práv měly děti podílet.