O soudech a soudcích toho bylo v minulosti napsáno již mnoho a jejich vývoj je stejně spletitý a složitý jako Mínóův labyrint. Na aktuálnosti to však tomuto tématu nijak neubírá a dalo by se spíše říct, že se stává stále diskutovanějším, neb jedni si myslí, že soudní moc začíná být pomalu neúnosně rozsáhlá a politizovaná, a jiní mají zase za to, že jistota nezávislosti a nestrannosti soudce by nějakým způsobem potřebovala ještě posílit.

Již tento pátek se spouští přihlašování na Český model amerického kongresu (zkráceně „ČMAK“) a já jsem se rozhodl, že udělám rozhovor s jedním z jeho zakladatelů, studentem IV. ročníku Právnické fakulty UK v Praze, Michalem Říhou, a jednou ze současných špiček organizační složky celé této akce, jeho spolužákem ze stejného ročníku Lukášem Kostínkem. Dovolte mi ale nejdřív, abych celý tento projekt v krátkosti představil.

Obstrukce jako takové byly a v určité míře stále jsou brány jako jedna z pák opozice v parlamentních systémech po celém světě. Je to možnost, jak dát parlamentní většině najevo, že má opozice k dané problematice velmi vyhraněný názor a chce ho určitou cestou, viditelnou i pro veřejnost, dát najevo.

Mezi právníky i politiky velmi oblíbené téma, mezi soudci už jistě tolik ne. Nacházíme se doopravdy v době, kdy soudci rozhodují věci, které nejsou v jejich kompetenci? A co všechno by měl vlastně soudce rozhodovat? Je lepší soudce kreativní a odhodlaný, či jen soudce jako stroj?