JUDr. David Kolumber Ph.D.

Článek se zabývá problematikou opakovaného výkonu funkce předsedy a místopředsedy soudů v souvislosti s judikaturou Ústavního soudu z roku 2010, která zrušila výslovnou možnost jednorázového opakovaného výkonu funkce, a novelou zákona o soudech a soudcích, jež výslovně zavádí omezení opakovaného výkonu s připuštěním určitých výjimek, a to právě s poukazem na deset let starý nález Ústavního soudu.

Zejména evropská integrace spojená s volným pohybem zboží, osob, služeb a kapitálu vyvolává růst vzájemného kontaktu, obchodu a právních poměrů mezi subjekty z rozličných zemí. Samozřejmě celá řada těchto kontaktů je naprosto bezproblémová, ale některé styky končí ingerencí soudu. S tím pak také narůstá objem věcí tzv. s cizím prvkem, kdy se dokonce již stává i to, že české soudy vyřizují věci, kde jsou účastníci z cizozemí.[1]

V souvislosti s připravovanou novelou zákona o soudech a soudcích opětovně vyvstala otázka ústavních souvislostí opakovaného výkonu funkce předsedy a místopředsedy soudu. Jedná se o variaci na téma deset let starého nálezu Ústavního soudu, který doposud vyvolává emoce.

Přelom letošního září a října přinesl účinnost několika pronikavých změn, které významným způsobem ovlivní činnost justičních orgánů, přičemž mám za to, že změna bude mít značný dopad také na účastníky řízení. Ač změn byla provedena celá řada, ve svém příspěvku se zaměřím na velmi významnou systémovou změnu stran placení soudních poplatků.

Příspěvek se stručně zabývá případem A. F., který byl v roce 1951 zadržen Státní bezpečností, následně za nevysvětlených okolností v uherskohradišťské věznici zemřel a jehož rehabilitace se od roku 2013 domáhá jeho syn. Předchozí rozhodnutí obecných soudů, které vyslovily neúčast otce stěžovatele na soudní rehabilitaci podle § 33 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb., pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny zrušil nálezem 20. října 2015 Ústavní soud v řízení vedeném pod sp. zn. III. ÚS 2887/14.

Příspěvek rozebírá problematiku sociálních práv na půdorysu Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Neboť sociální práva jsou v Listině upravena v pohyblivém rozpětí a jsou determinována zákonnou prováděcí úrovní,[1] věnuji pozornost právě jednotlivým klíčovým zákonům, které sociální práva upravují.

Smluvní pokuta se řadí mezi právní instituty, jimiž lze zajistit plnění závazku. Má sankční charakter, neboť subjekty, které poruší smluvní povinnost, stíhá nepříznivým následkem v podobě vzniku další povinnosti zaplatit. V posledním období vyvstala do popředí otázka smluvní pokuty sjednané ve spotřebitelských smlouvách.