Od 1. 1. 2018 mají všechny společnosti povinnost zjistit svého skutečného majitele a nechat ho do konce roku 2018 zapsat do speciální evidence vedené rejstříkovými soudy.
Ten, kdo stihl zapsat svého skutečného majitele v prvním roce po zavedení této povinnosti, nemusel platit soudní poplatek. I přesto řada společností tuto svou zákonnou povinnosti neplní. Zákon totiž nestanovil žádnou přímou sankci spojenou s nezapsáním skutečného majitele. Nepřímým důsledkem nesplnění povinnosti mohly být pro společnosti komplikace v rámci účasti na veřejné zakázce nebo při získávání dotací.
Právní úprava evidence skutečných majitelů byla od svého přijetí předmětem kritiky. Kritizována byla nedostatečná implementace evropského práva (IV. AML Směrnice), nejednoznačná a značně bezzubá definice skutečného majitele i nevymahatelnost nové povinnosti.
Implementace nové V. AML směrnice se proto ukázala jako vhodná příležitost k revizi stávající úpravy evidence skutečných majitelů a přijetí úpravy nové, která bude – jak jistě doufají zákonodárci – jiná, lepší.
Co přináší nová evidence skutečných majitelů?
Nová evidence bude upravena v samostatném zákoně. Konkrétně půjde o Zákon o evidenci skutečných majitelů; jeho návrh nyní projednává vláda. Odpadne tak roztříštěnost právní úpravy, kdy část problematiky skutečných majitelů obsahoval rejstříkový zákon a část byla upravena v zákoně o opatřeních proti praní špinavých peněz.
Mezi hlavní cíle nového zákona patří zvýšení transparentnosti, zefektivnění boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu a snížení administrativní zátěže.
Zákon o evidenci skutečných majitelů, nazývejme jej Zákon o UBO (UBO = ultimate beneficial owner) přinese novou definici skutečného majitele. Skutečný majitel bude vymezen v materiálním smyslu slova, nikoli pouze jako někdo, kdo splňuje podmínky formální definice. Nově má být reflektován faktický stav.
Skutečným majitelem bude fyzická osoba, která je koncovým příjemcem nebo má tzv. koncový vliv. Tedy někdo, kdo má v konečném důsledku přímo nebo nepřímo významný prospěch z činnosti nebo likvidace právnické osoby, její správy a ze zániku dané osoby a tento prospěch dále nepředává, případně osoba, která uplatňuje rozhodující vliv na správu společnosti a její uspořádání.
Nový zákon stanoví komplexní pravidla určení, kdo je koncový příjemce a kdo uplatňuje koncový vliv, a řeší nově i řetězení a větvení majetkových účastí na společnostech. Za koncového příjemce (a zpravidla tedy i skutečného majitele) se bude považovat zejména osoba podílející se na zisku korporace více jak 25 %, případně disponující více jak 25 % hlasovacích práv nebo podílu na základním kapitálu. Pokud skutečného majitele nelze zjistit nebo vyjde najevo, že koncový vliv je uplatňován právnickou osobou, která skutečného majitele nemá, uplatní se právní fikce, že skutečným majitelem je každá osoba v jejím vrcholném vedení.
Bude také stanoveno, že některé osoby skutečného majitele vůbec nemají. Patří sem zejména stát, územní samosprávné celky, společnosti vlastněné státem, politické strany, církve, odbory, SVJ aj.
Zákon o UBO, který má nabýt platnosti 1. prosince 2020, vstoupí do třetího tisíciletí také tím, že umožní automatické propsání údajů z obchodního rejstříku přímo do evidence například v případě, kdy v obchodním rejstříku bude jako jediný společník či akcionář zapsána jedna fyzický osoba a o skutečném majiteli tak nebude sporu. Jednočlenným společnostem tak odpadne ona ryze administrativní povinnost zapsat svého skutečného majitele do další evidence.
Kromě českých právnických osob budou v evidenci evidováni také skuteční majitelé svěřenských fondů a obdobných právních forem (nejen českých!), pokud jejich svěřenský správce sídlí v ČR, fond je z ČR spravován, spravuje majetek na území ČR aj. Pro osoby interesované ve svěřenských fondech, ať už v ČR nebo v zahraničí, doporučujeme věnovat této nové úpravě zvýšenou pozornost.
Evidence skutečných majitelů ani nadále nebude tzv. veřejným rejstříkem. Zákon nicméně předpokládá, že evidence bude veřejně dostupná přes internet. Tímto způsobem by mělo jít získat v omezeném rozsahu, jak výpis (výpis aktuálních údajů), tak opis (výpis i historických údajů) údajů o skutečném majiteli.
Jak je patrné, evidence skutečných majitelů se z administrativní zátěže bez valného dopadu pro subjekty stává zásadní evidencí. Pokud ji budou společnosti i nadále ignorovat, hrozí jim peněžité sankce a zásadní dopady na jejich fungování. Vývoj zákona v legislativním procesu budeme i dále sledovat a o jeho přijetí a konečném znění budeme informovat.
Tento článek vychází na pokračování. Jeho druhá část bude věnována dopadům, které mohou nastat při nezapsání skutečného majitele.
Zdroj: bnt journal
Diskuze k článku ()