Nejvyšší soud ČR udělal jasno v problematice dvojího nájmu
Nejvyšší soud se odchýlil od kritizované teorie právně volného bytu, na základě které již jednou pronajatý byt nebylo možné pronajmout podruhé.
Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 31 Cdo 3679/2020, zabýval tím, jak postupovat v případě, že pronajímatel již jednou pronajatý byt pronajme podruhé. Je druhá nájemní smlouva platně uzavřena?
Z pohledu současného občanského zákoníku je věc z právního hlediska jasná, obě nájemní smlouvy jsou platné a případná kolize bude řešena jinými instituty občanského práva, zejména odpovědností za vady.
Situace byla však odlišná v případě nájemních smluv uzavřených za účinnosti předešlé právní úpravy, tedy před rokem 2014. Nejvyšší soud v těchto případech roky zastával názor, že pokud dojde k uzavření více nájemních smluv k téže věci (tzv. dvojí nájem), druhá ze smluv je absolutně neplatná z důvodu počáteční právní nemožnosti plnění. Tento názor Nejvyššího soudu byl odbornou veřejností hojně kritizován a v roce 2019 se k této problematice vyjádřil i Ústavní soud, který konstatoval, že takový výklad není ústavně komfortní.
Nejvyšší soud nyní na nález Ústavního soudu zareagoval tím, že svůj názor změnil a dospěl k závěru, že nájemní smlouva není neplatná jen proto, že pronajímatel poskytl nájemci do užívání věc, již předtím pronajal pro tutéž dobu jiné (příp. i stejné) osobě. Došlo tak ke sjednocení právního výkladu a napříště již tato otázka bude posuzována dle staré i současné úpravy totožně.
Zdroj: bnt journal
Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.04.2021, sp. zn. 31 Cdo 3679/2020
Další články
Automatická prolongace nájmu bytu a spolubydlící bez souhlasu pronajímatele: dvě rizika, která se snadno sejdou
Nájemní smlouva na dobu určitou dává pronajímateli zdánlivě jednoduchou jistotu: zná datum, ke kterému má nájem skončit, a před jeho uplynutím se může rozhodnout, zda chce ve vztahu s nájemcem pokračovat. V praxi ale tuto kontrolu snadno oslabí dvě věci.
Od objednávky k odstoupení: tlačítková novela jako další krok k reálné ochraně spotřebitele
Od 1. ledna 2027 čeká tuzemské internetové obchodování další významná změna. Spotřebitel, který uzavřel smlouvu prostřednictvím online rozhraní a má právo od ní odstoupit, musí mít nově možnost učinit tak rovněž prostřednictvím snadno dostupného a jednoznačně označeného tlačítka či obdobného ovládacího prvku.
Když neselže součást, ale jejich propojení: Kdo odpovídá za škodu?
Tradiční odpovědnost za škodu hledá vadný výrobek, porušenou povinnost a příčinu následku. Propojené systémy však mohou vytvořit újmu, přestože každý samostatně splní svou technickou specifikaci. Problém pak nevznikne uvnitř jedné černé skříňky, ale ve vztazích mezi několika nástroji.
Protinávrh společníka na valné hromadě s.r.o. v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu
Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOK“) poměrně podrobně upravuje svolání a průběh valné hromady společnosti s ručením omezeným. Mimo jiné stanoví, že součástí pozvánky na valnou hromadu musí být návrh usnesení, o kterém má valná hromada rozhodovat.
CRA versus NIS2: produktová kybernetická bezpečnost a bezpečnost organizace – kde se režimy překrývají a jak do nich vstupuje AI Act?
Kybernetická bezpečnost už v Evropské unii nestojí na jednom předpisu. Vedle NIS2, která dopadá na bezpečnost regulovaných organizací a služeb, přináší Cyber Resilience Act (dále jen „CRA“) samostatný režim pro produkty s digitálními prvky uváděné na evropský trh. U některých produktů se navíc přidává AI Act. Pro organizace proto bude klíčové nejen určit, který předpis na ně dopadá, ale také správně rozlišit jednotlivé role, povinnosti a oznamovací režimy a tam, kde je to možné, propojit jejich plnění do jednoho funkčního systému.
