Články s tagem: judikatura

S koncem roku je tradičně vhodné ohlédnout se trochu zpět a připomenout si, co se během roku událo. Co nás každý rok ovlivňuje, je bezpochyby právní prostředí a také nastavení daní. A právě bilanci daňového práva nabízí komentář ke zřejmě nejvýznamnějšímu daňovému judikátu roku 2025.

Právní úprava bezpečnosti lyžování ve Francii v mezinárodním kontextu: 1. část - Právní vakuum a jeho důsledky v judikatuře.

Unie mediálních advokátů nově vydala svůj již druhý sborník judikatury ve věcech ochrany osobnosti a dobré pověsti právnických osob. Je určen nejen pro své členy, ale i odbornou veřejnost a širší veřejnost jako jsou novináři, studenti a zainteresované osoby.

Směnka, tradiční a ve své podstatě rigidní cenný papír, se může jevit jako právní instrument, jehož výklad je již desítky let ustálený. Opak je však pravdou.

Pojem „funkčně související pozemky“ není bohužel v českém právním řádu definován zákonným předpisem a nemá tak v praxi jednoznačný právní výklad.

Pro svůj příspěvek jsem si vybral judikáty Nejvyššího soudu z posledních zhruba 10 let. Některé z nich ještě nejsou přístupné ani v informačních systémech. Jde o judikáty, které se vztahují ke kontroverzním tématům, nebo mají praktický význam pro postup advokáta u soudu.

Justiční blok kongresu Právního prostoru pravidelně využívám pro zamyšlení nad stavem vrcholných soudů. Ani letos to nebude jinak. Navážu na svá vystoupení v minulých letech, jakož i na příspěvky, které zazněly na mezinárodní konferenci pořádané Nejvyšším soudem v září 2023 u příležitosti jeho 30. narozenin, jejíž název by bylo možné volně parafrázovat slovy „k čemu jsou dobré vrcholné soudy“. Fakta, která zmiňuji, jsou veřejně známá, jsou dostupná, a jakkoliv jsou znepokojivá, nechávají nás překvapivě chladnými. Jako bychom si prostě zvykli na to, že „věci jsou tak, jak jsou“.

Uvedení věci do předešlého stavu neboli restituce naturální (restitutio in integrum), je zákonem preferovaný způsob náhrady materiální škody. Jak hledí soudy na tento způsob nápravy škody? Jaké povinnosti plynou z jejich soudní praxe? Tento článek se věnuje podmínkám naturální restituce obsaženým jak v nové judikatuře, tak i té starší.

Miroslav Hromada je soudce Nejvyššího soudu, vysokoškolský učitel i autor odborných textů se specializací na pracovněprávní vztahy. Jako jeden ze čtyř zajímavých přednášejících vystoupí v rámci pracovněprávního bloku na kongresu Právní prostor. Že je na co se těšit napovídá i dnešní rozhovor.

Dnes se budeme zabývat otázkou souběhu výkonu funkce člena statutárního orgánu a pracovního poměru.

Ústavní soud České republiky se opakovaně zabýval případy, které se týkaly stanovení a úpravy styku nezletilých dětí s jejich prarodiči, a které vyvolaly otázky ohledně nejlepšího zájmu dítěte a práv rodičů v kontextu s právy širší rodiny. Tři níže uvedené nálezy Ústavního soudu z různých období přinesly nové interpretace a stanoviska k aplikaci příslušné právní úpravy v těchto sporných případech.

Ochranná funkce zákoníku práce se ve vztahu k těhotným zaměstnankyním projevuje ještě intenzivněji. Výrazná specifika lze pozorovat zejména v úpravě jednostranného ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, kdy prakticky jediným výpovědním důvodem je zrušení zaměstnavatele nebo jeho části. Zaměstnavatel nemůže jednostranně ukončit pracovní poměr těhotné zaměstnankyně výpovědí z jiných důvodů, ani okamžitým zrušením pracovního poměru.

Většina sporů o péči o dítě je o snaze rodičů získat větší podíl na péči než druhý rodič. Nejsou ale raritní případy, kdy jeden z bývalých partnerů podá k soudu návrh na úpravu péče a požaduje rovnoměrné rozdělení péče, avšak druhý rodič více času s dítětem nechce či nemůže.

Svěřenské fondy jsou běžnější nejen v běžném životě, ale též u soudů. Rozhodovací praxe se nejen ustaluje, ale objevuje též nové otázky. Co se událo? Kam judikatura spěje?

Svěřenské fondy jsou běžnější nejen v běžném životě, ale též u soudů. Rozhodovací praxe se nejen ustaluje, ale objevuje též nové otázky. Co se událo? Kam judikatura spěje?

Svěřenské fondy jsou stále běžnější nejen v běžném životě, ale též u soudů. Rozhodovací praxe se nejen vytváří, ale objevuje též nové otázky. Co se událo? Kam judikatura spěje?

Federální Nejvyšší soud Spojených států vynesl na konci června několik velmi důležitých verdiktů, které vyvolaly v americké společnosti značné kontroverze. Ve světle trojice rozhodnutí Biden v. Nebraska (anulování studentského dluhu), SFA v. Harvard (tzv. affirmative action/"pozitivní diskriminace") a 303 Creative LLC v. Elenis (otázka výhrady svědomí) však bylo poněkud upozaděno jedno další podstatné rozhodnutí, konkrétně Counterman v. Colorado.

Rozsudek Soudního dvora ve věci C-344/20 L.F. proti S.C.R.L. ze dne 13.10.2022 shrnuje dosavadní judikaturu a přístup k problému diskriminace v případě zákazu jakéhokoliv projevu náboženského, filozofického nebo politického přesvědčení jako interního pravidla soukromého podniku. Věc se týkala nošení náboženského oděvu.

V nynější době je rozvodovost na poměrně vysoké úrovni, s čímž neoddělitelně souvisí taktéž problematika vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“). Tento proces může být mnohdy složitý a málokdy končí prvoinstančním rozhodnutím, když nezřídka dochází k podání odvolání a věc musí být řešena na úrovni odvolacích soudů.

Nezbytným předpokladem pro podání věřitelského insolvenčního návrhu je mimo jiného také doložení splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a její současné přihlášení do insolvenčního řízení. Nejvyšší soud se ve svém nedávném rozhodnutí[1] poprvé komplexně zabýval náležitostmi potvrzení o tom, že insolvenční navrhovatel o pohledávce za dlužníkem účtuje. Rozhodnutí je tak zásadní pro věřitele, kteří se rozhodnou podat insolvenční návrh na svého dlužníka – právnickou osobu.

Příspěvek se zaměřuje na aktuální soudní praxi odčiňování nemajetkové újmy, a to předně z oblasti zdravotnického práva. Cílem je nastínit recentní soudní praxi Nejvyššího a Ústavního soudu k této problematice, zhodnotit ji a případně i kriticky komentovat.

K otázce, co je správní rozhodnutí podle § 68 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „SŘ“), existuje poměrná bohatá judikatura správních soudů. To ale nemusí znamenat, že rozhodovací praxe správních soudů je u určitých správních úkonů ustálená.

Nejvyšší soud České republiky se ve svém rozsudku sp. zn. 26 Cdo 2177/2021 ze dne 4. dubna 2022 vyjádřil k možnosti odstoupit od smlouvy o nájmu prostoru sloužícího podnikání dle všeobecných ustanoveních o závazcích a dále k tomu, zda je nájemce povinen platit nájemné v případě, že předmět nájmu z důvodu závažných vad nepřevezme.

Ačkoliv se může zdát, že zrušení pracovního poměru ve zkušební době dle ustanovení § 66 zákoníku práce nenese oproti jiným způsobům zrušení pracovního poměru ani pro zaměstnavatele žádné potenciální problémy, a to i proto, že toto zrušení může být provedeno dokonce bez uvedení důvodu, není to zcela jednoznačné. I tento způsob zrušení pracovního poměru s sebou nese totiž určitá, ne zcela zanedbatelná rizika, o čemž chceme pojednat v našem článku.

Před nejvyššími soudy Spojeného království a Spojených států amerických se objevily dva obdobné případy, kdy byla řešena rovnováha mezi antidiskriminačními předpisy chránící LGBTIQ a svobodou náboženského vyznání.