Styk nezletilého dítěte s prarodiči a jeho rozsah

Níže uvedená judikatura Ústavního soudu reflektuje důležitost respektování práv rodičů, ale také zdůrazňuje nutnost zohlednění zájmů a vývoje dítěte při rozhodování o kontaktech s rozšířenou rodinou.

Nález Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. II. ÚS 3573/18

Otci nezletilého syna M. bylo usnesením o nařízení předběžného opatření, vydaným Okresním soudem v Lounech ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, uloženo, aby prarodičům umožnil osobní styk s nezletilým synem, a to v každém sudém týdnu v sobotu od 9:00 do následující neděle v 16:00. Z důvodu neplnění povinnosti byla po marné výzvě soudu uložena otci pokuta ve výši 10.000 Kč, která byla následně odvolacím soudem snížena na částku 6.000 Kč. Otec i přes uložení pokuty nadále řádně neumožňoval styky nezletilého s prarodiči, načež mu byla uložena další pokuta ve výši 14.000 Kč, která byla snížena v odvolacím řízení na částku 1.000 Kč. Hlavním důvodem neumožňování styků mezi nezletilým a prarodiči bylo dle otce především přání nezletilého, proto podal ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. V této ústavní stížnosti poukazoval především na nález Ústavního soudu, ve kterém je konstatováno, že „pokud ze zjištěných okolností vyplývá, že povinný rodič nemůže plnit povinnost stanovenou soudem z důvodu negativního postoje samotných nezletilých dětí, přičemž nebylo prokázáno, že by příčinou jejich negativního postoje bylo chování či úmyslné ovlivňování ze strany tohoto rodiče, nelze považovat podmínky pro uložení pokuty za naplněné.“[1] Otec akcentoval, že se soudy nedostatečně zabývaly skutečností, že nezletilý v rámci řízení změnil svůj postoj k prarodičům a již nadále si nepřál s prarodiči setkávat. 

Ústavní soud se zprvu zabýval argumentací okresního soudu, který poukazoval při ukládání pokut na dobrovolné neplnění soudního rozhodnutí a soudem schválené dohody o péči o nezletilé dítě. Hlavním účelem uložení pokuty bylo především vynucení splnění povinnosti uložené povinnému ve prospěch oprávněného. Uložením pokuty byla tedy sledována především ochrana zájmů jednoho oprávněného a měla soužit k dosáhnutí nerušeného rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“) a čl. 8 Úmluvy mezi nezletilým a jeho prarodiči. Povinnost přijmout taková opatření chránící subjektivní práva na nerušený rodinný život nejsou ovšem absolutní, jelikož při jejich uplatnění je nezbytné brát v potaz také nejlepší zájem dítěte dle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Při zohledňování přání nezletilého dítěte je nutné zohlednit nejen jeho věk, ale také jeho rozumovou a emocionální vyspělost a zvážit míru objektivity tohoto postoje.[2] Ústavní soud se v předmětné věci ztotožnil s východisky obecných soudů, avšak neakceptoval absenci přihlédnutí k přání nezletilého dítěte. Nezletilý již byl dostatečně rozumově a emocionálně vyspělý, aby si mohl uvědomovat následky svého rozhodnutí. V případě, kdy obecné soudy byly v pochybnostech o postoji dítěte, měly provést další dokazovaní. Ústavní soud tedy z výše uvedených důvodů rozhodnutí obecných soudů zrušil. 

Nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. I. ÚS 1081/20

Rozhodnutím Okresního soudu v Trutnově byl předběžně upraven styk prarodičů a nezletilého na každý čtvrtek v roce od 9:00 do 17:00. Meritorním rozhodnutím následně byl styk změněn na každé úterý od 15:00 do 18:00 a každý třetí týden v měsíci od pátku 15:00 do následující neděle do 17:00. Rodiče i prarodiče nezletilého podali proti prvoinstančnímu rozsudku odvolání, přičemž se styk znovu změnil, a to na každý třetí týden v roce od pátku v 15:00 do následující neděle v 17:00. Rodiče nesouhlasili s rozsahem péče a podali k Ústavnímu soudu stížnost. V této namítali, že rodiče mají přednostní právo na péči o nezletilého a právo na výchovu svého dítěte. Byli si vědomi, že nezletilý syn má právo se stýkat se svou širší rodinou včetně prarodičů, avšak v jiném rozsahu. Stěžovatelům nepřišel stanovený rozsah styku jako přiměřený s ohledem na zájmy dítěte, jelikož neúměrně zasahoval do práv stěžovatelů i dítěte. Rodiče rovněž poukazovali na útlý věk dítěte, ve kterém jsou děti závislé na péči jedné osoby. 

Ústavní soud neakceptoval námitku separační úzkosti ve věku nezletilého, jelikož mu byly již 3 roky a začal chodit do mateřské školy. Následně se Ústavní soud zabýval nejlepším zájmem dítěte, který je nutno zjišťovat při stanovení rozsahu styku dítěte s dalšími příbuznými dle § 927 občanského zákoníku. Ten může být ovšem oslaben mimo jiné i z důvodu existence napětí, konfliktů či vyhrocených vztahů mezi rodiči dítěte a příbuznými, o jejichž styku s dítětem je rozhodováno. Z tohoto důvodu je nutné při rozhodování zjišťovat i vztahy s dalšími příbuznými, a to i dalšími nezletilými sourozenci, u nichž je taková procesní možnost ztížena. Dále je třeba vzít v úvahu, že rozsah styku dítěte se vzdálenějšími příbuznými nemůže být postaven na roveň či být rozsáhlejší než styk rodičů s dítětem, a to především jestliže si to rodiče nepřejí. Rodiče jsou právě ti, kteří odpovídají za vývoj a výchovu dítěte a mají rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu. Právo rodiče pečovat o dítě je právem ústavně chráněným (čl. 32 odst. 4 LZPS), a tedy při jeho nedodržení dochází k porušení základních práv stěžovatelů na soudní ochranu a na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 LZPS. Ústavní soud tedy z výše uvedených důvodů rozhodnutí obecných soudů zrušil. 

Nález Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. II. ÚS 395/22

Okresní soud v Karviné v rozsudku ze dne 30. 7. 2021 upravil styk mezi nezletilou a prarodiči tak, že se v každém kalendářním týdnu v úterý od 16:00 do 17:00 bude styk uskutečňovat v Centru pro rodinu za přítomnosti otce (příp. jeho zmocněnce) a pracovníka Centra pro rodinu. Proti tomuto rozhodnutí podal otec nezletilé odvolání. Odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se návrh prarodičů zamítá, jelikož je v rozporu s § 927 občanského zákoníku. V odůvodnění se soud druhé instance zabýval především nejlepším zájmem dítěte, který měl být narušen konfliktním vztahem mezi otcem a prarodiči. Otec je jediným nositelem rodičovské odpovědnosti kvůli nešťastné smrti matky, a tedy má dle odvolacího soudu pouze on právo na určení rozsahu styku nezletilé s dalším příbuzenstvem. Prarodiče nezletilé následně podali ústavní stížnost, kterou se domáhali určení samotného styku s nezletilou, nikoliv určení rozsahu styku. Dle stěžovatelů byl výklad § 927 občanského zákoníku provedený odvolacím soudem příliš formalistický. Stěžovatelé také poukazovali na nejlepší zájem dítěte, který dle nich spočíval v možnosti utvářet si vazby v rámci celé rodiny, tedy i ze strany zesnulé matky. 

Ústavní soud v odůvodnění rozhodnutí souhlasí s námitkou prarodičů, že Krajský soud v Ostravě nesprávně aplikoval § 927 občanského zákoníku, jelikož provedl čistě jen jazykový výklad. Dané ustanovení by se mělo vykládat ústavně konformním výkladem optikou nejlepšího zájmu dítěte. Dle Ústavního soudu je v nejlepším zájmu dítěte utvářet a mít kvalitní vztahy s příbuznými, kteří o něj mají vážný zájem a jsou pro něj obecně pozitivním přínosem. Podstatným faktorem je rovněž skutečnost, že nezletilá má pouze jednoho rodiče, přičemž prarodiče jsou nejbližšími příbuznými ze strany zemřelé matky. Mělo by se tedy usilovat o zachování vztahu i s rodinou ze strany matky, pokud jsou pro nezletilou přínosné. Nezletilá není ještě dostatečně stará na vyjádření svého názoru a měla by se tedy dle Ústavního soudu chránit možnost existence takového vztahu do budoucna. Ústavní soud také zdůrazňuje, že spor mezi otcem a prarodiči nezletilé není rozhodný, jelikož matka nezletilé se svými rodiči udržovala dobré vztahy. Lze tedy očekávat, že kdyby nezemřela, udržovala by se svými rodiči vztah po alespoň určitou dobu nadále. Ústavní soud v závěru vyzdvihl, že § 927 občanského zákoníku se má vykládat široce s ohledem na nejlepší zájem dítěte a při posuzování splnění podmínky existence citového vztahu, který není jen přechodný, je nutno přihlédnout k věku dítěte, a s tím související reálné možnosti dítěte takový citový vztah k prarodičům mít. Ústavní soud stěžovatelům v nálezu vyhověl a zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě.

Závěr

V nálezech Ústavního soudu z let 2019, 2021 a 2022 je zdůrazněno, že rozhodování o styku nezletilých s jejich prarodiči vyžaduje citlivý přístup a zohlednění nejlepšího zájmu dítěte. Ústavní soud v těchto případech upřednostnil ochranu práv rodičů a zdůraznil význam jejich odpovědnosti za péči o dítě, avšak současně zdůraznil důležitost zachování kvalitních vztahů s prarodiči. Závěrem lze konstatovat, že výše zmíněné nálezy nabízejí oporu pro další soudní rozhodování v případech týkajících se práv prarodičů a styku s nezletilými s přihlédnutím k individuálním potřebám a situaci každé rodiny a dítěte.

---