Problematika úmrtí vlastníka společnosti
Častým jevem v českém podnikatelském prostředí jsou firmy fungující jako tzv. „one man show“, tedy společnosti, u kterých je jak vlastnictví, tak řízení a často i know how soustředěno do rukou jediného člověka – otce zakladatele. V případě úmrtí tohoto otce zakladatele však pro společnost zpravidla nastávají velké, často až fatální komplikace.
One man show
Tyto společnosti jsou většinou odsouzeny k rychlé obchodní paralýze, neboť najednou není nejen nikdo, kdo by za společnost jednal a podepisoval, ale ani činil strategická obchodní či personální rozhodnutí. Dědicové mívají často protichůdné zájmy, což může krizi ve společnosti po ztrátě otce zakladatele ještě prohloubit.
Často také dochází k ochlazení vztahů s dodavateli a odběrateli, kteří ztratili jistotu, kterou pro ně otec zakladatel představoval. Stejné to může být i s klíčovými zaměstnanci, a to zejména v případě, že dědicové, kteří mají společnost přebrat, nejsou v podniku respektováni. Snadno se pak může stát, že si zkušený zaměstnanec otevře konkurenční společnost, přetáhne klientelu, dodavatele a zaměstnance a původní společnost zbankrotuje, neboť je zcela ochromena.
Více společníků
Podobná situace však může nastat i v případě, kdy má společnost více společníků, kteří se nejsou schopni dohodnout na novém rozdělení kompetencí. Jedním z řešení zamezujících dočasnému bezvládí ve společnosti je seznámit ostatní spolupracovníky s agendou jednatele a udělit jim plnou moc k zastupování společnosti. Rizikový je zde fakt, že tito spolupracovníci budou svá oprávnění po smrti člena statutárního orgánu po relativně dlouhou dobu vykonávat bez příslušného dozoru a vedení. Vždy ale záleží na faktické míře účasti každého ze společníků a jednatelů na chodu společnosti. Setkáváme se s oběma extrémy, jak se společnostmi s více společníky, kdy každý z nich zná společnost do posledního detailu, tak i se společnostmi, kde většinový vlastník a zároveň jeden z jednatelů o společnosti neví téměř nic. Naše doporučení je, aby ve společnosti byli vždy alespoň dva samostatně jednající jednatelé a oba byli schopni toho druhého ve všem zastoupit.
Má-li společnost dle ustanovení společenské smlouvy více jednatelů, je třeba v případě smrti jednoho z nich postupovat v souladu s ustanovením § 198 odst. 1 zák. o obchodních korporacích a zvolit nového jednatele do 1 měsíce. Pakliže nový jednatel není zvolen, jmenuje jej na návrh osoby, která má na věci právní zájem, soud, a to na dobu, než bude řádně zvolen nový jednatel. Pokud se tak nestane, nadále zůstává zachována sankce v podobě možnosti zrušení a likvidace společnosti dle ustanovení § 198 odst. 3 zák. o obchodních korporacích. Podobně ustanovení § 443 zák. o obchodních korporacích stanovuje možnost soudu jmenovat člena představenstva v případě úmrtí člena předchozího, jestliže není tento zvolen do 2 měsíců. S tak rychlým postupem soudů se však v běžné praxi nesetkáváme a dva měsíce je pro společnost dlouhá doba. Zrušení společnosti je považováno až za krajní řešení.
Podíl a dědictví
Pokud již k této situaci dojde, je z pozice dědiců vhodné po smrti zůstavitele přistupovat k dědickému řízení aktivním způsobem a nejprve se ve spolupráci s příslušným notářem - soudním komisařem - co nejrychleji seznámit se závětí (pokud je k dispozici). Správce pozůstalosti, jeden z dědiců, nebo, pokud se neshodnou, pak všichni dědicové, poté vykonávají běžnou správu pozůstalosti a jsou oprávněni vykonávat i všechna práva spojená s podílem ve společnosti. Do společnosti mohou např. jmenovat nové statutární orgány. Nedohodnou-li se dědicové v době řízení o dědictví na výkonu práv spojených s podílem, který je předmětem pozůstalosti, a není-li ustanoven správce této části pozůstalosti, ustanoví takového správce soud, který projednává pozůstalost, na návrh obchodní korporace nebo některého z dědiců. V tomto kontextu je nejlepší určit správce pozůstalosti již za života a uvést ho do závěti, předejde se tak soudním přím a tahanicím, které mohou trvat dlouhou dobu a tím pádem společnost výrazně poškodit.
Vzhledem k flexibilitě, kterou nám dává občanský zákoník, je možné nastavit vztahy ke společnosti, ale i dalšímu majetku, různými způsoby, a pokud nepominutelní dědicové souhlasí se vzdáním se svého nároku na povinný díl, pak také naprosto volně.
Zda může být podíl ve společnosti předmětem dědění lze upravit i ve společenské smlouvě. Dle ustanovení § 42 zák. o obchodních korporacích totiž smrtí přechází podíl v obchodní korporaci na dědice, ledaže společenská smlouva přechod zakáže nebo omezí. Nelze však zakázat či omezit přechod podílu v akciové společnosti a v bytovém družstvu. Pokud by podíl nemohl být předmětem dědictví a účast společníka by tudíž zanikla bez nástupce, mají dědicové nárok na vypořádací podíl stanovený na základě účetní či reálné hodnoty podílu na společnosti.
Další články
Rozhodují soudci politicky?
Jsou soudci pouhými neosobními vykonavateli zákonů, nebo svým rozhodováním formují společnost a prosazují vlastní hodnoty? Do jaké míry do soudcovského rozhodování vstupují mimoprávní vlivy a proč s rostoucí instancí soudu sílí i politický rozměr jeho verdiktů?
Zjišťování nemoci z povolání soudem
Článek zkoumá, zda a za jakých podmínek může civilní soud uznat nemoc z povolání bez lékařského posudku střediska nemocí z povolání a zda soud může uznat vznik nemoci z povolání bez ověření výskytu nemoci z povolání ze strany orgánu veřejného zdraví. Za tím účelem se analyzuje legislativní vymezení nemoci z povolání a proces vedoucí ke zjištění nemoci z povolání, a to včetně relevantní judikatury vyšších i nižších soudů.
Firma na prodej: Které právní nedostatky je vhodné odstranit dříve, než se objeví první zájemce
Vlastník se rozhodne firmu prodat, sestaví tým poradců a teprve pak zjistí, že společenská smlouva podmiňuje převod podílu souhlasem valné hromady, který mu nikdo dát nemusí. Předprodejní příprava proto nespočívá jen v úklidu dokumentace. Jejím cílem je odlišit vady právně bránící převodu od překážek dokončení transakce a rizik, která se promítnou především do ceny.
Je finanční arbitr „soudem“ podle nařízení Brusel I bis? Komparativní pohled na autonomní pojem soudu v evropském procesním právu
Lze českého finančního arbitra považovat za „soud“ podle nařízení Brusel I bis a vydávat jeho prostřednictvím evropská osvědčení pro přeshraniční výkon rozhodnutí?
Mlčení není odmítnutí: K prekluzi informačního práva společníka
Právo společníka společnosti s ručením omezeným na informace patří mezi základní práva plynoucí z jeho účasti ve společnosti.

-28951871.png)


