Zákaz tělesných, psychických a jiných ponižujících trestů na dětech

Dne 1. 1. 2026 nabyla účinnosti významná novela rodinného práva, zákon č. 268/2025 Sb., kterým se mění občanský zákoník a další související zákony (dále jen „Zákon“). V článku Novela rodinného práva od 1.1.2026 jsem shrnula nejdůležitější změny obsažené v tomto Zákoně.

V tomto článku se zabývám jedním významným aspektem Zákona, a to výslovnou deklarací k otázce limitace trestání dětí. Obecné povědomí zahrnuje povědomí o zákazu fyzického trestání dětí, nová úprava dle Zákona však zahrnuje i další formy nepřípustného chování k dětem.

Nová právní úprava

Zákonem byly provedeny dvě důležité změny týkající se trestání.

Předně bylo doplněno ustanovení odst. 2 v § 884 o.z., kde za větu „Výchovné prostředky lze použít pouze v podobě a míře, která je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte.“ byl doplněn text „Platí, že lidské důstojnosti dítěte se dotýká tělesné trestání, působení duševního strádání nebo jiné ponižující opatření.“

Dále bylo novelizováno ustanovení § 858 odst. 1 občanského zákoníku (o.z.) v oblasti péče o dítě jakožto součásti rodičovské odpovědnosti, a to tak, že za slova „Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví a péči o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj“ byl doplněn text „bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření“. Promítnutí zásady týkající se nepřiměřených trestů do ustanovení § 858 o.z. k rodičovské odpovědnosti je zcela přirozené, neboť jsou to především rodiče, kteří vychovávají děti. Je tak jejich povinností zajistit, aby péče o dítě probíhala bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření.

Zdůvodnění a cíle nové právní úpravy

Důvodová zpráva k Zákonu je obsáhlá a v části týkající se zákazu tělesného a psychického trestání je obsaženo podrobné zdůvodnění této změny, včetně odkazů na významné zdroje. Z argumentů je na místě zdůraznit zejména následující:

• Nepřijatelnost tělesných a psychických trestů a jejich rozpor s lidskou důstojností vyplývá z řady mezinárodních standardů (např. Úmluva o právech dítěte, Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, Evropská sociální charta) i z ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Změnou bude dosažen soulad s mezinárodními závazky České republiky.
• Tělesné tresty nemají žádný pozitivní účinek, což je potvrzeno jednoznačnými výzkumy i závěry odborníků. Jako výchovný prostředek nefungují, naopak mohou dítěti způsobit vážnou fyzickou a psychickou újmu i řadu problémů.
• Dítě se při používání tělesných trestů učí, že násilí je přijatelné k řešení konfliktu nebo k prosazení svých cílů, což vede v důsledku k mezigeneračnímu přenosu tohoto modelu a rozvoji násilí ve společnosti.
• Jsou uvedeny pozitivní zahraniční zkušenosti, které k tomuto kroku již přistoupily a kde byl poté registrován pokles násilí ve společnosti.
• Úprava navazuje na Závěry 7. rodinněprávního sympozia Justiční akademie na téma Nepřijatelnost násilí na dětech konaného 18.-19.5.2023, na nějž rovněž odkazuje.
• Klíčové je zdůraznění pozitivního závazku státu chránit děti před jakýmkoli násilím, a to i ze strany soukromých osob.

Cílem nové úpravy je dle důvodové zprávy k Zákonu změna hodnotového přístupu. Jde tedy o deklaraci žádoucího stavu a nastavení celospolečenské normy – je nepřijatelné bít děti. U dospělých a u zvířat je tato norma již plně akceptována a je nezbytné nastavit jednoznačně stejný standard i pro děti. Konkrétně k tomu důvodová zpráva velmi výstižně uvádí: „Účelem legislativního zakotvení nepřijatelnosti tělesného trestání dětí není trestně stíhat ani stigmatizovat rodiče a pečovatele, nýbrž vyslat společnosti jasný signál, že není přijatelnější bít dítě než bít dospělého.“

Z těchto důvodů tak je nová úprava promítnuta do deklaratorní právní úpravy v občanském zákoníku a nejsou zaváděny nové postihy pro rodiče, kteří se ojediněle k fyzickému usměrnění dítěte uchýlí.

Zákonodárce počítá s tím, že na novou právní úpravu naváží nelegislativní opatření, jako jsou osvěta, kampaně k pozitivnímu rodičovství a zejména dostupné podpůrné služby pro rodiče a děti. Záměrem nové úpravy tedy není rodiče trestat, ale pomoci jim pochopit škodlivost fyzického trestání dětí a naučit se jiné, pozitivní výchovné metody. V tomto ohledu je možné poukázat např. informace a služby dostupné na webových stránkách iniciativy Dětství bez násilí.

Duševní strádání a jiná ponižující opatření

Povědomí o Zákonu zahrnuje zákaz tělesných trestů, stejně významný je však také stanovení nepřijatelnosti duševního strádání (psychického trestání) či jiných ponižujících opatření.

Jako příklad psychických trestů je možno uvést vytváření pocitu viny, snižování důstojnosti, zastrašování, vyhrožování nebo přítomnost u vztahového násilí blízkých osob. Pojem duševní násilí je velmi dobře specifikován v Obecném komentáři Výboru OSN pro práva dítěte č. 13 (2011): Právo dítěte na ochranu před všemi druhy násilí, bod 21:

„Duševní násilí. „Duševní násilí“ je v kontextu úmluvy často popisováno jako psychické trýznění, duševní zneužívání, slovní zneužívání a citové zneužívání nebo zanedbávání a může zahrnovat:

1. Všechny formy trvalých interakcí s dítětem způsobující újmu, například sdělováním dítěti, že je bezcenné, nemilované, nechtěné, ohrožené nebo že jeho jediná hodnota spočívá v uspokojování potřeb někoho jiného;
2. Strašení, terorizování, vyhrožování, vykořisťování a korumpování, zavržení a odmítání, izolování, ignorování a protěžování;
3. Popírání schopnosti citově reagovat, zanedbávání duševního zdraví, zdravotních a vzdělávacích potřeb;
4. Urážení, nadávání, ponižování, znevažování, vysmívání a citové ubližování dítěti;
5. Vystavování domácímu násilí;
6. Umístění na samotku, do izolace nebo nelidské či ponižující podmínky při zadržení;
7. Psychická šikana a buzerace ze strany dospělých nebo jiných dětí, a to i prostřednictvím informačních a komunikačních technologií (IKT) jako jsou mobilní telefony a internet (rovněž známo jako „kyberšikana“).“

Psychické tresty a působení duševního strádání má velmi závažné dopady na psychiku i vývoj dítěte a je velmi dobře, že tyto tresty byly postaveny na roveň tělesnému trestání a je nově jednoznačně stanovena jejich nepřijatelnost.

Pro úplnost je nutno zdůraznit vymezení důvodové zprávy, že „působením duševního strádání naopak není činnost rodiče, který z výchovných důvodů např. omezí dobu, kterou dítě tráví na mobilním zařízení, zakáže mu sledovat televizi nebo hrát počítačové hry.“

Závěr

Z praxe jsem si vědoma, že nová právní úprava může někomu připadat přehnaná a část společnosti se zákazu tělesného a psychického trestání dětí obává. Proto je třeba opakovaně zdůrazňovat, že cílem je deklarace jasné hodnoty naší společnosti, kterou je bezpečí dětí a snížení míry násilí ve společnosti. Cestou k tomu není postihování rodičů, ale opatření mimo rámec Zákona – zejména poskytnutí informací a pomoci. Věřím, že Zákon dobrým začátkem této cesty a postupně se podaří realizovat i další opatření k prevenci nepřiměřeného trestání dětí a tím i k celkovému snížení míry násilí ve společnosti.