Způsobilost nezletilého právně jednat

Tento článek si klade za cíl se podívat na tento problém v obecné rovině a pomoci hledat vodítka při posouzení, zda a kdy může nezletilý samostatně právně jednat a případně v jakém rozsahu.

Koncepce částečné svéprávnosti

Dle ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) se plně svéprávným člověk stává zletilostí, tj. obvykle dovršením 18 roku věku.

Při posuzování toho, zda je nezletilý schopen jednat samostatně, tj. bez zastoupení zákonným zástupcem, se vychází z § 31 o.z. Dle tohoto ustanovení se má za to, že nezletilý je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. V tomto navazuje § 31 o.z. na dřívější právní úpravu, § 9 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), dle kterého nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku.

Nezletilí tedy nabývají svéprávnosti postupně, tj. vždy existuje určitá oblast právních jednání, ke kterým nezletilý způsobilý je, přestože dosud není plně svéprávný (jde o koncepci tzv. částečné svéprávnosti).

Jako příklad užití této koncepce v jiném právním předpisu může sloužit ustanovení § 35 zákona č. 72/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), dle kterého při poskytování zdravotních služeb nezletilému pacientovi je třeba zjistit jeho názor na poskytnutí zamýšlených zdravotních služeb, jestliže je to přiměřené rozumové a volní vyspělosti jeho věku a tento názor musí být zohledněn jako faktor, jehož závažnost narůstá úměrně s věkem a stupněm rozumové a volní vyspělosti. Pro vyslovení souhlasu s poskytnutím služeb platí ustanovení o svéprávnosti s tím, že nezletilému lze zdravotní služby poskytnout na základě jeho souhlasu, pokud je to přiměřené jeho rozumové a volní vyspělosti odpovídající jeho věku.

Rozumová a volní vyspělost nezletilého

Zásadním hlediskem je rozumová a volní vyspělost nezletilého. Platí domněnka, že nezletilý má takovou míru vyspělosti, která odpovídá vyspělosti „průměrného“ nezletilého v daném věku. Zjednodušeně řečeno se obvykle vychází z toho, zda je nezletilý schopen rozumět a jednat tak, jak to odpovídá jeho věku. Při tom se posuzuje i obsah právního jednání, zda tento odpovídá z objektivního hlediska rozumové a mravní vyspělosti obvyklé u průměrného vzorku nezletilých téže věkové kategorie[1].

Současně je vždy třeba vycházet z možnosti vyvrácení domněnky a posoudit projevy nezletilého, tj. všímat si skutečností, které by svědčily o jiném závěru. Individuální okolnosti mohou svědčit o tom, nezletilý nedosahuje úrovně odpovídající jeho vrstevníkům, např. kvůli hendikepu, nebo naopak o tom, že je rozumově i volně zralejší, např. s ohledem na jeho projevy, vyjadřování a míru samostatnosti.

Při posouzení toho, k jakému jednání je dle právních předpisů nezletilý obvykle způsobilý, je možno vycházet z věkových limitů, které jsou právními předpisy stanoveny pro určitou oblast jednání nezletilého.

Jako vodítka lze použít zejména následující ustanovení:

u dítěte staršího 12 let má za to, že je schopno přijmout informaci ohledně předmětu řízení, které se ho týká, vytvořit si k tomu názor a tento sdělit (§ 867 o.z.)
po dovršení věku 13 let je nezletilý odpovědný za škodu, kterou způsobil (§ 2920 o.z.)
po dovršení věku 14 let nemůže být bez souhlasu soudu zasaženo integrity nezletilého proti jeho vůli jen se souhlasem zákonného zástupce (§ 100 o.z.)
po dovršení věku 15 let se nezletilý může zavázat k výkonu závislé práce (§ 35 o.z.)
po dovršení věku 15 let je nezletilý trestně odpovědný (§ 25 trestního zákoníku)
po dovršení věku 15 let má nezletilý pořizovací způsobilost a může pořizovat bez souhlasu zákonného zástupce formou veřejné listiny (§ 1526 o.z.)
po dovršení 16 let věku může soud přiznat nezletilému svéprávnost, souhlasí-li jeho zákonný zástupce a je-li osvědčena jeho schopnost se sám živit, nebo je-li to z vážných důvodů v zájmu nezletilého (§ 37 o.z.)
po dovršení 16 let věku může být uměle přerušeno těhotenství ženě, bez souhlasu zákonných zástupců, pouze s jejich vyrozuměním (§ 6 odst. 2 zákona č. 66/1986 Sb.)
po dovršení 16 let věku může soud ve výjimečných případech povolit nezletilému uzavření manželství (§ 672 odst. 2 o.z.)

Jak je z výše uvedených příkladů zřejmé, velkým milníkem je zejména hranice 15 let, se kterou je spojena řada významných skutečností pro nezletilého (zejména trestní odpovědnost a možnost vstoupit do pracovního poměru). Avšak současně je třeba vzít v potaz, že i dříve je nezletilý považován za dostatečně vyzrálého k vymezeným oblastem působení ve svém životě.

Platně právně může tedy jednat i dítě ve věku mladším, než 15 let. V judikatuře lze nalézt případ, kdy soud dovodil platnost darování movitých věcí (hudební nástroje a další movité věci převážně dekorativní povahy) za situace, kdy obdarované bylo v době darování 8-9 let[2]: „Nezletilý může svým projevem vůle přijmout dar, lze-li jej vzhledem k jeho věku považovat za způsobilého pochopit podstatu darovací smlouvy a znamená-li pro něj darování zároveň finanční prospěch, a to i vyšší hodnoty.“. Toto rozhodnutí je praktické zejména ve svém důrazu na okolnosti posuzované při způsobilosti pochopit podstatu právního jednání, které by naopak měly vést soudy o opačném závěru: *„*Oproti tomu rozumové a mravní vyspělosti nezletilého se svou povahou zpravidla již vymyká přijetí takového daru, které by vedlo k následným povinnostem či omezením tíživě dopadajícím do jeho osobních a majetkových poměrů, případně které by alespoň hrozilo budoucími obtížemi pro obdarovaného (např. darování předmětu obecně nebezpečného či ve špatném technickém stavu).“

Při posuzování možnosti nezletilého samostatně právně jednat tak je třeba nejen zkoumat jeho vyspělost, ale také pečlivě zvažovat, o jaké právní jednání jde. Jednání zahrnující pouze prospěch tak spíše budou srozumitelná nezletilému, naopak jednání zahrnující povinnosti, závazky či rizika je třeba posuzovat s vyšší mírou obezřetnosti.

Zákaz diskriminace z důvodu věku

Zajímavý pohled na právní jednání nezletilých nabízí i zákon 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon) (dále jen „ADZ“).

V ustanovení § 1 odst. 1 písm. j) ADZ je vymezeno právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve věcech přístupu ke zboží a službám, včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti nebo při jejich poskytování. Přímou diskriminací se dle § 2 odst. 3 ADZ rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to kromě jiného z důvodu věku. V případech podléhajících režimu ADZ je tak třeba u nezletilých dbát na to, aby u nich nedocházelo k diskriminaci z hlediska jejich věku. Nelze tak vyloučit nezletilé z právních jednání, pokud jsou k nim dostatečně rozumově a volně vyspělí.

Naopak diskriminací není dle § 6 odst. 5 ADZ rozdílné zacházení uplatňované za účelem ochrany osob mladších 18 let nad rámec stanovené zvláštními právními předpisy, jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné. Právní úprava tedy umožňuje poskytovat zvláštní ochranu osobám mladším 18 let a odlišné zacházení s nimi ve srovnání s dospělými, neboť to respektuje specifické vlastnosti dětí i jejich právního postavení. Avšak odlišné zacházení s dětmi musí naplňovat podmínku přiměřenosti a neobstojí tak omezení, která jsou namířena k ochraně těchto osob před nimi samotnými, resp. před možností zavazovat se, ačkoliv v konkrétním případě je jasné, že si dítě plně uvědomuje dopady svého jednání.

Závěr

Odpověď na otázku samostatného právního jednání tedy není otázkou jednoduchou. Nelze však v žádném případě vycházet z toho, že do 18 let či do 15 let musí být nezletilý zastoupen při každém jednání.

Při posouzení možnosti nezletilého samostatně jednat je třeba vždy brát v potaz jak obvyklou rozumovou a volní vyspělost nezletilých daného věku, tak okolnosti případně svědčící o tom, že nezletilý je vyspělý více či méně, než je obvyklé. Významná je také povaha daného právního jednání, kdy zejména při vzniku závazků či rizika pro nezletilého je třeba více obezřetnosti, neboť posoudit složitější dopady právních jednání může přesahovat vyspělost nezletilého.