Co přinese ESG reporting technologickým firmám

A) klima: spotřeba energie a emise

zejména:

Jaké množství energie firma spotřebovává a jaký je její energetický mix (včetně podílu obnovitelných zdrojů a zeleného vodíku)?
Kolik přímých a nepřímých emisí skleníkových plynů podnik vyprodukuje?

B) zaměstnanecké otázky

například:

Jaké je složení pracovní síly? (podle typu smlouvy, diverzity dle pracovních pozic, ohrožené skupiny)
Jaký je rozdíl v odměňování žen a mužů?
Jaké má firma mechanismy nápravy a jaké jsou jejich výsledky?

C) náležitá péče v oblasti udržitelnosti (due diligence)

zejména:

Jaký proces má firma nastavený pro identifikaci dopadů v hodnotových řetězcích?
Jaké aktivity přijímá k prevenci nebo zmírnění dopadů?
Jak zapojuje zainteresované strany (stakeholdery)?
V tomto případě se kromě reportingu projednává i legislativa, která by pro firmy stanovila povinnost jednat. Prvním krokem je mít nastavený firemní systém due diligence.

D) governance

reporting rizik korupce, přijatých protikorupčních opatřeních nebo zveřejňování informací o politickém zapojení a vlastnické struktuře.
včasné placení faktur

Specifika IT sektoru

Ačkoli technologické firmy nejsou typickými znečišťovateli a nepatří mezi klíčové transformační sektory, jako je například energetika nebo doprava, existují konkrétní ESG rizika a témata materiální specificky pro tento typ společností. Vše ovšem závisí na konkrétním obchodním modelu firmy.

Environmentální rizika bývají spojená s vysokou spotřebou energie datovými servery, případně s přepravou produktů. Firmy se proto potřebují zaměřit na svou energetickou náročnost a produkované emise. Pro technologické firmy vyrábějící hardware produkty budou zásadní i otázky cirkularity - jednak popis využívaných zdrojů, ale také odpad, recyklace a opětovné využití. Při komplexním ESG hodnocení mohou být relevantní také další environmentální dopady vázané na výrobu hardwaru Spolupráce s dodavateli hardwaru typicky vyžaduje nastavení firemního due diligence procesu, tedy procesu náležité péče, který slouží k prevenci a řešení environmentálních a lidskoprávních rizik v dodavatelském řetězci.

Možná lidskoprávní rizika se přitom netýkají jen počátku dodavatelského řetězce, ale i koncového využití produktů. Firma by tak měla zjišťovat, zda její systém není v rukou koncových zákazníků zneužitelný, například vládou nebo problematickým režimem. Mnoho technologických společností často shromažďuje a spravuje velké množství citlivých informací. Důležitá je proto kyberbezpečnost a ochrana osobních údajů.

Vlastní nástroj pro hodnocení rizik

Například společnost Ericsson, která dodává telekomunikační technologie téměř do celého světa, používá v rámci svého due diligence procesu vlastní nástroj pro hodnocení rizik, s jehož pomocí prověřuje každou zakázku jednotlivě. Zaměřují se přitom na 4 parametry:

A) produkt

Jaká rizika skýtá produkt sám o sobě (klasifikace rizik všech produktů ještě při jejich vývoji) - např. zpracovává produkt osobní informace?

B) stát

Kam bude společnost produkt dodávat? Jaká jsou lidskoprávní rizika v této zemi? - zejména z hlediska svobody projevu a ochrany soukromých dat

C) zákazník

Kdo je konečným uživatelem produktu? (např. mobilní operátor, stát), Jaké má uživatel politiky v oblasti lidských práv?

D) účel

K jakému účelu bude zákazník produkt využívat? - např. poloha telefonu může být užívána státem k lokalizování obyvatel při přírodních katastrofách.

Posouzení všech těchto parametrů poskytne firmě finální hodnocení každé zakázky. Pro prevenci nebo zmírnění rizik pak Ericsson používá primárně:

smluvní ošetření povoleného užití produktu
technickou mitigaci (např. adaptace nebo odstranění určitých funkcionalit produktu)

Podle experta Ericssonu na firemní odpovědnost Théo Jaekela jsou informace o firemním due diligence stále zásadnější v komunikaci s investory, kteří tento typ dat přímo vyžadují. Další detaily si od Théo Jaekela můžete poslechnout v podcastu Frankly speaking.