Jak oslovit firmu, která není na prodej, aniž by vznikla právní a reputační rizika

Adresát: o prodeji rozhoduje vlastník, informace patří společnosti

Obchodní podíl patří společníkovi, nikoli společnosti; při koupi podílu je proto přirozeným adresátem jeho vlastník. Vedení může za vlastníka jednat, jen pokud je k tomu pověřeno.

U jednatele je situace jiná. Nabídne-li mu kupující osobní výhodu, například místo ve vedení po převzetí nebo odměnu, může se jednatel dostat do střetu mezi svým zájmem a zájmem společnosti.

Dozví-li se jednatel, že při výkonu jeho funkce může k takovému střetu dojít, musí o tom bez zbytečného odkladu informovat příslušné orgány společnosti. Povinnost může splnit i oznámením nejvyššímu orgánu, ledaže sám jako jediný společník vykonává jeho působnost (§ 54 odst. 1 a 2 zákona o obchodních korporacích). Záměr kupujícího se tak může dostat k dalším jednatelům či společníkům dřív, než ho sám představí.

Informace o společnosti navíc patří společnosti, nikoli vlastníkovi. Ani vlastník, který je zároveň jednatelem, je proto nemůže zpřístupnit jen proto, že prodává podíl. I on je vázán péčí řádného hospodáře a musí zohlednit obchodní tajemství, osobní údaje i smluvní mlčenlivost společnosti.

První kontakt: jednání o smlouvě začíná dřív, než se zdá

Občanský zákoník vychází ze svobody vyjednávání: kdo jedná o smlouvě, neodpovídá za to, že ji neuzavře. Výjimkou je strana, která jednání zahájí nebo v něm pokračuje, aniž má úmysl smlouvu uzavřít (§ 1728 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; dále jen „OZ“). Oslovení, jehož skutečným cílem není koupě, ale přehled o hospodaření nebo zákaznících konkurenta, pod ochranu svobodného vyjednávání nespadá.

Druhá hranice přichází později. Dospějí-li strany tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta, která jednání bez spravedlivého důvodu ukončí (§ 1729 odst. 1 OZ). Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu přitom zdůrazňuje, že odpovědnost má být výjimkou a spravedlivým důvodem může být každá racionální úvaha opřená o konkrétní okolnosti.

Poučné je usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 25 Cdo 2652/2021. Šlo sice o prodej bytu, nikoli firmy, soud však aproboval závěr, že zájemkyně nemohla uzavření smlouvy důvodně očekávat mimo jiné proto, že byla výslovně upozorněna na další nabízení nemovitosti jiným zájemcům. Obdobně lze uvažovat i o kupujícím, který druhé straně otevřeně sdělí, že prověřuje více cílů nebo že potřebuje souhlas vedení. Riziko výtky zmařeného očekávání se tím snižuje, nevylučuje se však – rozhoduje skutečný průběh jednání.

Ochrana informací: diskrétnost potřebuje i kupující

Citlivou informaci tu jako první prozrazuje kupující: sděluje svůj strategický záměr. Vlastník ji může využít u jiných zájemců nebo ji neúmyslně šířit.

Občanský zákoník i bez zvláštní dohody ukládá straně, která při jednání o smlouvě získá důvěrné údaje, dbát, aby nebyly zneužity ani prozrazeny bez zákonného důvodu (§ 1730 odst. 2 OZ). Zákon výslovně ukládá vydat obohacení získané porušením; při splnění obecných podmínek přichází v úvahu i náhrada škody. Potíž bývá v prokázání důvěrnosti, porušení i následků. Dohoda o mlčenlivosti proto ochranu zpřesňuje; měla by být oboustranná a chránit i samotnou skutečnost, že strany jednají. Cílovou společnost ani poradce dohoda mezi kupujícím a vlastníkem sama nezavazuje.

Reputační rozměr bývá vážnější než právní: zpráva o zájmu kupce, která pronikne k zaměstnancům či odběratelům, může firmu poškodit dřív, než vlastník řekne ano. Je-li kupující konkurentem, neměly by si strany při úvodním kontaktu sdělovat neveřejné informace o budoucích cenách, zákaznických podmínkách či strategii. Pozdější zpřístupnění citlivých údajů pro prověrku vyžaduje posouzení nezbytnosti a omezený přístup.

Zprostředkovatel: komu slouží a kdy mu vznikne provize

Diskrétnost často zajišťuje zprostředkovatel, který kupujícího zpočátku nejmenuje. Smlouvou o zprostředkování se však zavazuje vůči kupujícímu a sděluje mu vše, co má význam pro jeho rozhodování (§ 2446 odst. 1 OZ). Vlastník by jej proto neměl považovat za svého nestranného poradce a před sdělením citlivých údajů si má vyjasnit, co zprostředkovatel kupujícímu předá a jaká mlčenlivost jej váže.

Zprostředkovatel ztrácí právo na provizi i na úhradu nákladů, byl-li v rozporu se smlouvou činný také pro druhou stranu (§ 2450 OZ). Kupující by proto měl upravit, zda a za jakých podmínek smí zprostředkovatel působit také pro vlastníka, včetně případného přijetí odměny.

Rizikem je i čas: oslovení se často mění v roky trvající vztah a právu zprostředkovatele na provizi není na újmu, je-li smlouva uzavřena až po zániku jeho závazku (§ 2454 OZ). Strany se mohou dohodnout jinak. V usnesení ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2813/2019, Nejvyšší soud nezpochybnil závěr nižších soudů, že strany vznik provize za zprostředkování převodu obchodních podílů vázaly na uskutečnění převodu do určitého data; převod v termínu neproběhl, a provize tedy nevznikla.

Postupné budování vztahu: co patří do které fáze

• První oslovení – představení kupujícího a důvodu zájmu, bez cenové nabídky a žádosti o data, jako nezávazné zjištění zájmu.
• První schůzka – zpravidla až po uzavření oboustranné dohody o mlčenlivosti; informace o společnosti se zpřístupňují koordinovaně s vlastníkem i vedením a v rozsahu slučitelném se zájmy společnosti.
• Odmítnutí – nezakládá povinnost v jednání pokračovat; povinnosti mlčenlivosti tím samy o sobě nezanikají. Kupující může kontakt udržovat, neměl by však vlastníka obcházet přes zaměstnance či partnery.
• Projevení zájmu – teprve zde dává smysl dopis o záměru, který odliší závazné části (mlčenlivost, náklady, případnou výlučnost) od nezávazných.

Závěr

Je vhodné rozlišovat tři druhy rizik. Korporátní riziko vzniká volbou adresáta, střetem zájmů vedení a nakládáním s informacemi společnosti. Předsmluvní riziko se odvíjí od toho, zda kupující jedná s úmyslem koupit a nevytváří očekávání, které nemůže naplnit. Riziko informační a reputační dopadá na obě strany a právo je zachycuje jen zčásti.

Rozhodující proto není přesvědčivost prvního dopisu, ale pořadí kroků: nejprve vlastník, pak oboustranná ochrana informací, teprve potom údaje o firmě – a mandát zprostředkovatele sjednaný předem.

Zda zákonná ochrana důvěrných údajů zahrne i samotný záměr kupujícího, závisí na okolnostech jeho sdělení. Výslovná smluvní ochrana této informace proto zužuje prostor pro pozdější spor.

Chystáte se oslovit firmu, kterou její majitel neprodává? Volba adresáta, rozsah prvního sdělení a podmínky mandátu zprostředkovatele rozhodují nejen o tom, zda rozhovor vůbec začne, ale i o tom, co vás bude stát, když skončí bez dohody.