Rodinný holding do každé rodiny
Na první pohled by se mohlo zdát, že rodinný holding je výsadou pouze některých forem rodinného podnikání od určité velikosti a pro mnohé zbytečným luxusem. Skutečností však je, že rodinný holding je poměrně jedinečným a flexibilním nástrojem nabízejícím řadu výhod jak pro zakladatele, tak pro ostatní členy rodiny. Principy, na nichž je postaven, jsou navíc známy – a to bez nadsázky – po staletí. Nepochybně se tak nejedná pouze o aktuálně populární produkt, ale o komplexní a univerzální řešení ne nepodobné řadě historických institutů (jako je např. nedíl, šlechtický standard nebo trust), které prošly důkladným testem času.
Otec zakladatel se rozhodl předat prosperující společnosti svým potomkům a po důkladném zvážení rozdělil podíly tak, že synové se při rozhodování jeden bez druhého neobešli, avšak nejstarší či nejschopnější ze synů měl pro případ sporu rozhodující majoritu. Protože by vlastnictví společností bylo v další generaci roztříštěné a hrozilo by do budoucna riziko jeho dalšího rozdrobení v důsledku nekontrolovatelných dědictví, rozpadů manželství či dokonce finančních potíží dětí, předcházela předání koncentrace vlastnictví umožňující i efektivní řízení celé skupiny, jakož i její předávání v dalších generacích s vyloučením nepokrevních dědiců – rodinný holding. Otec své syny současně upozornil, že nezbytností pro udržení po generace budovaného rodinného bohatství je vzájemná spolupráce, naslouchání a zachování jednoty. Dokud synové jednali v souladu s radami svého otce, společnosti prosperovaly a rodinný majetek neztrácel na hodnotě. Jakmile však došlo ke sporům a dělení majetku mezi sourozenci, nehomogenní a vnitřními rozbroji oslabená skupina společností pod náporem vnějších negativních vlivů nevydržela a zanikla.
Zní vám to jako příběh ze současnosti? Psala se 90. léta 9. století, tou skupinou společností byla Velkomoravská říše, otcem zakladatelem nikdo jiný než Svatopluk I. a legenda o třech svázaných prutech je notorietou. Jedná se o poučný příběh s více než aktuálním přesahem, a to zejména s ohledem na první porevoluční generaci podnikatelů a jejich rodiny.
Vaše podnikání a rodinný majetek nemusí nezbytně dosahovat velikosti tohoto významného slovanského knížectví, aby si zasloužily náležitou péči a ochranu. Téměř už automaticky považujeme za standard pojistky v našem domě, povinné ručení nebo své životní pojištění. Je však třeba si položit otázku: Chráním dostatečně i naše tzv. rodinné zlato? A právě rodinný holding může být tou pomyslnou silou, která udrží pruty při sobě.
Další články
Švarcsystém po novele zákona o zaměstnanosti: fikce pracovního poměru jako nový následek nelegální práce
Návrh zákona o platformové práci přináší vedle změn v oblasti závislé práce také změnu zákona o zaměstnanosti v oblasti nelegální práce. Zatímco původní návrh počítal s přesunem výkonu závislé práce mimo pracovněprávní vztah z kategorie nelegální práce do nově koncipované kategorie nehlášené práce, aktuální návrh po připomínkovém řízení od tohoto řešení ustoupil. Závislá práce vykonávaná mimo pracovněprávní vztah tak má i nadále zůstat nelegální prací.
AI a autorské právo
Výzvy, spory a perspektivy v éře generativní umělé inteligence
Případová studie: Alzheimerova nemoc, plná moc a ochrana majetku
Jaký vliv může mít skutečnost, že člověk trpí Alzheimerovou chorobou, na platnost právních úkonů učiněných jak jím samým, tak především osobou, kterou k tomu zplnomocnil? Je taková plná moc vůbec platná? Nahlédněme do případové studie, která byla vytvořena s cílem alespoň některé s tím související otázky objasnit.
Změna definice závislé práce? Konec švarcsystému se nekoná
Návrh zákona o platformové práci, který Ministerstvo práce a sociálních věcí předložilo v březnu 2026, je primárně reakcí na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2831 o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platformy. Jeho význam však přesahuje samotnou platformovou ekonomiku. Jedna z nejvýznamnějších částí návrhu totiž prostřednictvím doprovodné novely zákoníku práce mění obecné vymezení závislé práce.
Důvěra jako zdroj odpovědnosti: Odpovídáme za naději, kterou v druhém vyvoláme?
Právo umí poměrně přesně reagovat na porušení smlouvy. Složitější je situace, kdy smlouva nevznikla, ale jeden člověk přesvědčil druhého, že se na určitý budoucí vývoj může spolehnout. Kde končí osobní naděje a kdy už může jít o právně významné spoléhání?
