Jelikož však jde o kreativní a velmi dynamický průmysl, extrémně závislý na trendech a dalších externích faktorech, není překvapením, že jeho značná část je koncentrována nikoliv v podnicích průmyslového charakteru, nýbrž v mladých, začínajících podnicích, osobách jednotlivých kreativců i kreativních uskupení, jejichž právní podstatu je obtížné formálně uchopit.
Právě tato jeho část, která je z pohledu obsahového rozvoje celého průmyslového odvětví nepostradatelná, má však ke standardním nástrojům podnikatelského financování mimořádně ztížený přístup. Není tedy s podivem, že trh finančních služeb na tuto potřebu reaguje. Dochází k uzpůsobení nástrojů dříve aplikovaných pouze v masovém měřítku na rozsáhlé podniky i ke vzniku nástrojů zcela nových.
Příkladem nejblíže klasickým nástrojům je poskytování faktoringových služeb a dalších variant pohledávkového financování, mezi jejichž největší světové průkopníky v módě paří Gary Wassner, který finančně stál u rozmachu jmen jako Vivienne Westwood, Marc Jacobs nebo Alexander Wang. Jelikož u začínajícího návrháře jsou to právě pohledávky, které jsou často jeho jediným významným aktivem, je logické koncipovat metodiku financování tímto směrem. Jde o nástroje, které díky překlenutí úvodní časové mezery umožňují návrháři násobit objem výroby a růst exponenciálně, namísto kusové produkce, ke které se z důvodů nároků na cash-flow návrháři často uchylují.
Na místě je rovněž řada způsobů ekvitního nebo mezaninového financování, které vyžaduje vstup externího investora do vlastního podniku kreativce. V případě úspěchu takového spojení jde o mimořádně efektivní kombinaci, kde nejlepším příkladem může být partnerství nedávno zesnulého Pierre Bergé a Yves Saint Laurent. Vzhledem k tomu, že jde opět o aplikaci sofistikovaných konstrukcí zpravidla užívaných v násobně větších finančních objemech, vyžaduje jejich aplikace na rozvíjející se módní průmysl významné zjednodušení, avšak při zachování základních principů – získání externích zdrojů výměnou za ztrátu části kontroly nad podnikem.
Třetí kategorií jsou skutečně inovativní nástroje z oblastí sdílené ekonomiky – tyto mohou fungovat zdánlivě snadným způsobem, jako např. crowdfunding, který je po právní stránce z části veřejnou sbírkou a z části veřejnou nabídkou dluhového nebo majetkového cenného papíru. Na velmi profesionální úrovni takto například provozuje Skupina Roklen platformu Fundlift. Novost a schopnost rychle reagovat umožňuje v této oblasti prakticky nelimitované kombinace veškerých ostatních nástrojů, opticky velmi přívětivých potřebám financovaného subjektu. Čím novější, flexibilnější a přívětivější však tyto produkty jsou, tím je pravděpodobnější, že jejich poskytování bude chybět detailní regulace a adekvátní dohled. To s sebou pro financovaného a zejména poskytovatele finančních prostředků přináší velmi širokou škálu obtížně uchopitelných rizik.
Zdravý vývoj vidím ve snaze tradičních subjektů finančního trhu klasické produkty více přiblížit i profesím, které do zavedeného sytému financování a hodnocení rizik zcela nezapadají – což zejména platí pro kreativní obory. Tyto, často subvencované finanční produkty, mohou v budoucnu představovat právě ten nutný překlenovací rámec nutný pro vstup rozvíjejícího se kreativního businessu na skutečný lokální i mezinárodní trh. 
Diskuze k článku ()