Fejeton: Cestou necestou
Začátek začátku bývá koneckonců nejtěžší. Začátek dlouhých cest. Dlouhých poznání. Dlouhých vyprávění o krátkosti člověka. Co proti nim znamená jediný krok? Krok, kterým začíná i ta nejdelší cesta?
Nebudu lhát, prozradím-li o sobě, že často cestuji vlakem. Příčinou toho není má láska k posprejovaným skleněným tabulím, podžvýkačkovaným sedákům, dírovým toaletám, ani nepitné vodě, ale potřeba se přepravovat. Maslowowu pyramidu přeměňuji v základech potřebou dojezdu, někdy též dochůze či doletu. Přepravuji se do školy, domů i do práce napříč republikou. Týden co týden. Jelikož nejsem prezidentka, a ani jsem nezdědila síť luxusních hotelů po celém světě, cestuji prostředky, v nichž spolu se mnou cestují i ti, kdo také nejsou prezidenty, ani dědici hotelových komplexů. A popravdě - je nás víc! A spolu s nimi prožívám jejich příběhy.
Jednou, za sedmero drnknutími vlakového pražce, otevřela jsem občanský zákoník. V tom oči pána s F, tedy pána s funkcí v České advokátní komoře, pohlédly na dobře známý formát oblíbené publikace. Hovořili jsme spolu o právu a bezpráví. Bezpráví, jež pociťují koncipienti, když je vyhazuje od advokátních zkoušek. „On si každej z nich myslí, že bude dělat jen fúze a akvizice, ale co rozvody?“ Využila jsem svoji svobodu projevu v negativním smyslu, a jejich neschopnost rozvádět dále nerozváděla. On si taky každej student právnické fakulty v prvním ročníku myslí, že jednou bude bohatej, ale na starý absolventský kolena dělá rozvody, nebo někdo jiný dělá jeho soukromé rozvody. Ani jedno není dolem ze zlata.
Za osmero drnknutími vlakového pražce jsem poznala babičku s pětiletým dítětem, jehož hlasitý tablet mi do hlavy jak kulka vstřeloval větu: “Neboj se říkat ostatním o Jehovovi, já už se také nebojím říkat dětem o Jehovovi.” Ačkoliv je svoboda náboženského vyznání zaručena listinou základních práv a svobod, svoboda jednoho měla skončit tam, kde začínala svoboda druhého. Tedy moje. Naštěstí pro mě, alespoň se nebojím ostatním říkat o Jehovovi.
Za devatero drnknutími vlakového pražce žil, byl a především cestoval postarší muž. Na rukou i nohou měl vytetované kříže. Vypadaly jako chybně otočené písmeno X nebo jako znaménko plus hledající svůj odraz v mínusech. Bývalý vězeň ze Slovenska. Jeho svoboda projevu by překřtila i právo nevypovídat. „A tak jsem toho státního zástupce i soudce podplatil, abych šel sedět jenom na pět let. To musíš vědět, za jaký nitky zatáhnout.“
Za desatero, jedenáctero a dvanáctero horami, za řekami kratšími než životní cesta muslima Haniho, poslouchám příběh poslední. Ve veřejné diskusi se v posledních měsících hemží informace, jak nás budou muslimové znásilňovat, protože ON viděl na internetu muslima, jak znásilnil ženu. Také nám budou řezat naše hlavy. A hlavy našim plyšovým medvídkům zase jejich děti. Učí se to, mají na to školy. Budou po nás chtít jídlo a pití zadarmo, ale nebudou si ho v závěru vážit. Důkazy? ON viděl muslima hodit plastovou láhev s delikátním nápojem do příkopu. „Je toho plný jútúb.“ A teď se valí k nám. Mohu analogicky tvrdit, že muslimové zachrání náš svět, protože Hani jej ve své lidskosti zachraňuje?
Koneckonců jsem právě já měla konečně štěstí. Potkala jsem Haniho. Nenápadného muže, jenž během 30 minut poodkryl svůj příběh. Vystudoval farmacii a obchodní právo. Založil lékárnu, kde prodává primárně přírodní produkty s vlastní recepturou. Na otázku, zda již vymyslel lék proti rakovině, dodává, že vynalezl produkt účinkující u 4983 z pěti tisíc pacientů s nádorovými onemocněními. Ale při prezentaci tohoto mnohem levnějšího produktu ve Švédsku mu nadnárodní farmaceutické společnosti sdělily, že studie nesmí být zveřejněna a produkt registrován. Za mlčení mu nabídly 20 milionů eur. Částku odmítl. Na svém autě později našel výbušninu. „Vše nesmí být jenom o penězích…“
Sklesle dodávám, že farmaceutickým společnostem jde primárně o zisk, nikoliv o zdraví zákazníků. Stejně tak vyspělým evropským a americkým státům v otázce pomoci chudým africkým státům, neboť by životy těch bohatých byly v závěru dražší. Hani se mě ptá, zda jsem navštívila Afriku. Dodává, že v neděli opět jede do Etiopie. Staví v ní školy a nemocnice. Studentům z Afriky zprostředkovává možnost studovat v Evropě. Ti stejní studenti se poté vrací do škol a nemocnic, co vybudoval.
Jen těžko uvěřitelný je příběh Haniho. Věřím však, že pravdivý. Někdy je potřeba věřit v dobro a spravedlnost. Začátek začátků této cesty v dobro a spravedlnost je sice koneckonců nejtěžší, ale stejně jako všechny ostatní cesty, začíná jedním krokem.
Fejeton byl napsán pro soutež Právnická povídka 2016, jejíž byl Právní prostor.cz mediálním partnerem.
Další články
Možnost základní školy vyžadovat po rodičích zakoupení určené učební pomůcky
Představme si modelovou situaci, kdy základní škola po rodičích požaduje, aby pro účely výuky zakoupili pro své dítě jako učební pomůcku elektronické zařízení nezanedbatelné hodnoty, a to navíc přesně vymezené elektronické zařízení jednoho konkrétního výrobce. Má škola právo uvedené po rodičích požadovat? Existuje pro takové její počínání zákonný podklad?
Astropolitika a kosmické právo: faktická kontrola vesmíru mezi geopolitickou mocí a zákazem apropriace
Článek se zabývá vztahem astropolitiky a mezinárodního kosmického práva se zaměřením na napětí mezi faktickou kontrolou kosmického prostoru a zákazem jeho národní apropriace. Analyzuje proměnu vesmíru v kritickou strategickou infrastrukturu, význam orbit, libračních bodů, rádiového spektra, datových toků a technologických standardů pro výkon geopolitické moci.
Implementace směrnice o platformové práci: znaky závislé práce, právní domněnka a algoritmické řízení (1. část)
Připravovaná směrnice EU o platformové práci nepřináší nová pravidla jen pro řidiče či kurýry, ale zásadně mění definici závislé práce v celém zákoníku práce. V úvodním dílu naší série rozebereme klíčové pojmy návrhu zákona a vysvětlíme, proč se vyvratitelná právní domněnka dotkne hranice mezi samostatným podnikáním a zaměstnáním.
Medicína místo partnera? Asistovaná reprodukce, anonymní dárcovství gamet a problematika single mateřství
V posledních měsících se v souvislosti s výrazným poklesem porodnosti v ČR znovu objevily debaty o možnosti legalizovat ženám bez partnera přístup k technologiím asistované reprodukce (anglicky assisted reproductive technologies, ART) s darovanými gametami. Pro tento krok jsou udávány především demografické argumenty, tedy zejména očekávané zvýšení porodnosti, a lidskoprávní argumenty, tedy důraz na rovnost, ne-diskriminaci a naplnění práva na dítě.
Omezení svéprávnosti od A do Z: Řízení, alternativy a nejčastější chyby opatrovníků
Právní úprava omezení svéprávnosti v české legislativě slouží výhradně k ochraně osob s duševní poruchou před konkrétním hrozícím nebezpečím, přičemž nikdy nezasahuje do jejich základní právní osobnosti. Tento přehled přibližuje nejen soudní postup a roli opatrovníka, ale také mírnější alternativy v podobě smlouvy o nápomoci či zastoupení členem domácnosti a soukromoprávní dopady jednotlivých úkonů.



