Fejeton: Ombudsman, diskriminace a zákaz vstupu mužů do posiloven
Jako učitel správního práva musím s nelibostí konstatovat, že před určitými problémy česká veřejná správa do teď jakoby zavírala své moudré oči. A to možná i v rozporu s Hippokratovou pardon Byrokratovou přísahou.
Naše norma norem Ústava a další naše zákony jsou mj. postaveny na principu, že práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení etc., tedy antidiskriminačně! Nicméně mám dojem, že na rovnost pohlaví se v praxi nějak zapomíná.
V poslední době se např. rozmáhají posilovny jen pro ženy! Tedy se zákazem vstupu mužů.
Pan R. se obrátil na (ještě na minulého) Veřejného ochránce práv, do jehož gesce antidiskriminace mj. spadá, se správným podnětem, zda se může v případě provozování fitness center určených výhradně pro ženy jednat o diskriminaci. A strážce české antidiskriminace seznal, že to „pořádná“ diskriminace není. Obávám se, že by tak rozhodla i ombudsmanka dnešní…
Příliš nechápu ombudsmanovu argumentaci, že je to přípustné omezení, protože by se tam ženy a dívky mohly setkat s nevítanými pohledy či poznámkami od kluků a mužů. To je falešné zobecňování, pokud (by) to nějaký konkrétní muž dělal, tak na něj má postižená žena (anebo její matka, manžel či provozovatel posilovny) uplatnit konkrétní relevantní právní kroky.
Není možné tedy diskriminačně házet všechny muže do jednoho pytle jen kvůli příslušnosti k nějakému pohlaví. Stejně jako, dle převládající judikatury a doktríny, nelze zakázat přístup určitému etniku do supermarketu či na koupaliště, jen proto, že je tam větší pravděpodobnost spáchání správního deliktu či dokonce trestného činu.
Nota bene ženy mají mnohem ostřejší jazyky (širší a sofistikovanější slovní zásoba u žen, již od dětství, byla opakovaně vědecky prokázána), takže nevítaná poznámka může stejně (ne-li pravděpodobněji) “přiskotačit” vůči ženě od ženy než od muže. Vzpomeňme slova nedávno, žel, zesnulého, Lubomíra Lipského alias dědy Potůčka, který již v roce 1963 (in Tři chlapi v chalupě) varoval – dneska jsou ženský ostrý jako břitva, ještě, že už mám po sezoně….
Pro informační komplexnost dodejme, zmíněný zákaz nijak nepamatuje na lesbičky a gaye. Proč by sportovně založený gay nemohl navštěvovat posilovnu pro ženy (když přistoupíme na konstrukci, že posilovny výlučně pro ženy jsou v Česku legální). Toto je zákaz nemající už vůbec žádnou logiku.
Pokud je ve městě, obci či městské části např. jen jedna kvalitně vybavená posilovna, a v ní mají muži „zákaz“ tak to určitě posiluje prvek diskriminace. Proč musí někdo, jen kvůli své příslušnosti k pohlaví cestovat do jiného města či vzdálené městské části a vynakládat tak zcela zbytečně více času a peněz než příslušník odlišného „preferovaného“ pohlaví?
Je také otázkou, zda by ombudsman (resp. ombudmanka) toleroval, kdyby si někdo otevřel pivnici jen pro muže, a zákaz vstupu žen by odůvodnil, že muži by mohly být vystaveni nepříjemným pohledům a poznámkám ze strany žen.
Za diskriminační považuji opakované „kvazivtipné“ zobrazování mužů v reklamách (TV, rozhlasových atd.) jako absolutních hlupáků, kteří nepoznají kvalitní spoření (dobrou polévku, prací prášek či jiný produkt) a žena jim musí vše “vysvětlit”… k tomuto česká veřejná moc též mlčí.
Kdysi jsem četl článek o tom, že v omalovánkách pro pražské děti (rozdávanými tamější Městskou policií) je násilník vykreslen jako Rom – tedy jasný stereotyp, nicméně nikomu nevadilo, že násilník je nakreslen jako muž. Autor současně v žádném případě nepléduje za to, aby dětem v „preventivních omalovánkách“ ubližoval robot, nechuť studovat technické obory je už dnes značně vysoká.
Dalším nešvarem je opakované navštěvování a využívání pánských toalet např. v restauracích, barech či rockových klubech ženami. Ale naopak to nefunguje. :)
Závěrem: Česká veřejná správa by se neměla zaleknout ani větších úkolů, a třeba i proti diktátu Bruselu, se zastat práv mužů a jít ostatním členským státům EU v boji proti diskriminaci příkladem.
Další články
Budoucnost dokazování před soudy v době AI
Umělá inteligence změní soudní proces. Je možné dnes považovat digitální důkazy za věrohodné? Výzvy pro justici v době AI.
Hledá se lék na problémy stavebního řízení… pomůže připravovaná novela stavebního zákona 2026? (2. část)
Personální krize, vedlejší agenda i neúplná odůvodnění. Jaké jsou hlavní důvody pomalých stavebních řízení a které z nich má šanci chystaná novela reálně napravit? Druhý díl miniseriálu se zaměřuje na systémové i procesní překážky na stavebních úřadech.
Presumpce (ne)viny pod tlakem veřejnosti
Trestní řízení stojí na jednoduchém, ale zásadním principu: Stát musí vinu prokázat. Nestačí silné podezření, mediálně působivý příběh, uvalení vazby, policejní zásah ani veřejný tlak. Dokud není vina vyslovena pravomocným odsuzujícím rozsudkem, je potřeba na člověka hledět jako na nevinného.
Hledá se lék na problémy stavebního řízení… pomůže připravovaná novela stavebního zákona 2026? (1. část)
Proč se nedaří zrychlit stavební řízení? První díl seriálu rozebírá hlavní příčiny průtahů na straně žadatelů, projektantů i účastníků řízení – a hodnotí, zda je chystaná novela dokáže reálně vyřešit.
K aktuálnímu sporu o pravomoc prezidenta republiky zastupovat stát navenek
V souvislosti s nedávným sporem o účast prezidenta republiky na summitu Severoatlantické aliance v Ankaře plní mediální prostor úvahy o tom, co je a není obsahem pravomoci prezidenta republiky zastupovat stát navenek. Jak přesně je vymezena v právním řádu České republiky? Jak se k této otázce staví česká judikatura a jak doktrína? Stručné shrnutí se pokusím poskytnout na následujících řádcích.


