Fejeton: Ombudsman, diskriminace a zákaz vstupu mužů do posiloven
Jako učitel správního práva musím s nelibostí konstatovat, že před určitými problémy česká veřejná správa do teď jakoby zavírala své moudré oči. A to možná i v rozporu s Hippokratovou pardon Byrokratovou přísahou.
Naše norma norem Ústava a další naše zákony jsou mj. postaveny na principu, že práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení etc., tedy antidiskriminačně! Nicméně mám dojem, že na rovnost pohlaví se v praxi nějak zapomíná.
V poslední době se např. rozmáhají posilovny jen pro ženy! Tedy se zákazem vstupu mužů.
Pan R. se obrátil na (ještě na minulého) Veřejného ochránce práv, do jehož gesce antidiskriminace mj. spadá, se správným podnětem, zda se může v případě provozování fitness center určených výhradně pro ženy jednat o diskriminaci. A strážce české antidiskriminace seznal, že to „pořádná“ diskriminace není. Obávám se, že by tak rozhodla i ombudsmanka dnešní…
Příliš nechápu ombudsmanovu argumentaci, že je to přípustné omezení, protože by se tam ženy a dívky mohly setkat s nevítanými pohledy či poznámkami od kluků a mužů. To je falešné zobecňování, pokud (by) to nějaký konkrétní muž dělal, tak na něj má postižená žena (anebo její matka, manžel či provozovatel posilovny) uplatnit konkrétní relevantní právní kroky.
Není možné tedy diskriminačně házet všechny muže do jednoho pytle jen kvůli příslušnosti k nějakému pohlaví. Stejně jako, dle převládající judikatury a doktríny, nelze zakázat přístup určitému etniku do supermarketu či na koupaliště, jen proto, že je tam větší pravděpodobnost spáchání správního deliktu či dokonce trestného činu.
Nota bene ženy mají mnohem ostřejší jazyky (širší a sofistikovanější slovní zásoba u žen, již od dětství, byla opakovaně vědecky prokázána), takže nevítaná poznámka může stejně (ne-li pravděpodobněji) “přiskotačit” vůči ženě od ženy než od muže. Vzpomeňme slova nedávno, žel, zesnulého, Lubomíra Lipského alias dědy Potůčka, který již v roce 1963 (in Tři chlapi v chalupě) varoval – dneska jsou ženský ostrý jako břitva, ještě, že už mám po sezoně….
Pro informační komplexnost dodejme, zmíněný zákaz nijak nepamatuje na lesbičky a gaye. Proč by sportovně založený gay nemohl navštěvovat posilovnu pro ženy (když přistoupíme na konstrukci, že posilovny výlučně pro ženy jsou v Česku legální). Toto je zákaz nemající už vůbec žádnou logiku.
Pokud je ve městě, obci či městské části např. jen jedna kvalitně vybavená posilovna, a v ní mají muži „zákaz“ tak to určitě posiluje prvek diskriminace. Proč musí někdo, jen kvůli své příslušnosti k pohlaví cestovat do jiného města či vzdálené městské části a vynakládat tak zcela zbytečně více času a peněz než příslušník odlišného „preferovaného“ pohlaví?
Je také otázkou, zda by ombudsman (resp. ombudmanka) toleroval, kdyby si někdo otevřel pivnici jen pro muže, a zákaz vstupu žen by odůvodnil, že muži by mohly být vystaveni nepříjemným pohledům a poznámkám ze strany žen.
Za diskriminační považuji opakované „kvazivtipné“ zobrazování mužů v reklamách (TV, rozhlasových atd.) jako absolutních hlupáků, kteří nepoznají kvalitní spoření (dobrou polévku, prací prášek či jiný produkt) a žena jim musí vše “vysvětlit”… k tomuto česká veřejná moc též mlčí.
Kdysi jsem četl článek o tom, že v omalovánkách pro pražské děti (rozdávanými tamější Městskou policií) je násilník vykreslen jako Rom – tedy jasný stereotyp, nicméně nikomu nevadilo, že násilník je nakreslen jako muž. Autor současně v žádném případě nepléduje za to, aby dětem v „preventivních omalovánkách“ ubližoval robot, nechuť studovat technické obory je už dnes značně vysoká.
Dalším nešvarem je opakované navštěvování a využívání pánských toalet např. v restauracích, barech či rockových klubech ženami. Ale naopak to nefunguje. :)
Závěrem: Česká veřejná správa by se neměla zaleknout ani větších úkolů, a třeba i proti diktátu Bruselu, se zastat práv mužů a jít ostatním členským státům EU v boji proti diskriminaci příkladem.
Další články
Kongres Právní prostor 2026: legislativní změny, AI a justiční blok
Kongres Právní prostor se dočkal již svého 14. ročníku. V Seči u Chrudimi se sešlo přes 150 účastníků a 16 přednášejících, aby se věnovali tématům, která aktuálně hýbou světem práva – od legislativních změn přes AI až po aktuální otázky justice.
Kdo s koho: procesněprávní ochrana zaměstnanců ve světle zákona o státních zaměstnancích
Debata o převedení právní úpravy státních zaměstnanců do režimu zákoníku práce otevírá zásadní otázku: nezhorší se tím jejich ochrana?
Automatizovaná vozidla ve světle pravidel silničního provozu
Příspěvek reaguje na nová pravidla silničního provozu týkající se provozu automatizovaných vozidel. Ačkoliv se daná pravidla mohou jevit dostatečně srozumitelná a jasná, tak jejich aplikace v (administrativní) praxi může činit nejeden problém.
Vidět neznamená věřit - deepfake jako výzva pro právo
Co když to, co vidíme, nikdy nebyla pravda? Před několika lety jsme věřili, že obraz nelže. „Vidět znamená věřit.“ Dnes už si tím nemůžeme být tak jisti. Audiovizuální záznam byl dlouho považován za téměř nezpochybnitelné zachycení reality. V posledních letech, kdy se umělá inteligence stala běžnou součástí života, se rozvinula deepfake technologie, která tuto představu zpochybňuje.
SVJ: Když všichni mají problém, ale nikdo nechce převzít zodpovědnost
Správa společenství vlastníků jednotek (SVJ) je v praxi často spojena s nedostatkem ochotných kandidátů do statutárních orgánů. Jaké jsou důvody tohoto nezájmu, právní rámec fungování výboru či předsedy i možné způsoby řešení situace, kdy tyto funkce zůstávají neobsazené?



