Novela zákona o pobytu cizinců a změna v povinnosti hlášení změn zaměstnavatele
Dne 31. 7. 2019 nabyla účinnosti novela zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPC“ či „zákon o pobytu cizinců“). Jedná se tak o další změnu již dost nepřehledného zákona o pobytu cizinců. V návaznosti na výše uvedené Vám zde přinášíme pro lepší orientaci přehled těch nejpodstatnějších změn.
Změna zaměstnavatele
Předmětná novela s sebou přináší vícero změn, za nejdůležitější z nich však považujeme změnu týkající se nového postupu v případě, že cizinec hodlá změnit svého zaměstnavatele, příp. pracovní zařazení nebo zaměstnání.
Doposud podléhala změna zaměstnavatele nebo pracovního zařazení držitele zaměstnanecké karty předchozímu souhlasu Ministerstva vnitra ČR. Nově se však tato skutečnost bude Ministerstvu vnitra ČR pouze oznamovat, a to nejpozději v období 30 dnů před plánovanou změnou. Aktuálně se tedy již nepovede klasické správní řízení. Cizinci postačí doložit veškeré dokumenty osvědčující oprávněnost takové změny a po prověření zašle Ministerstvo vnitra ČR cizinci a jeho zaměstnavateli sdělení o splnění podmínek. Lhůtu 30 dnů je však nezbytné dodržet, neboť během této lhůty Ministerstvo vnitra prověřuje podmínky pro učinění změny zaměstnavatele.
Oznámení o změně zaměstnavatele, pracovního zařazení či zaměstnání může provést cizinec, který je držitelem zaměstnanecké karty po dobu alespoň 6 měsíců od jejího vydání. Z této skutečnosti existují následující výjimky, při nichž může dojít ke změně zaměstnavatele, pracovního zařazení či zaměstnání i dříve:
a) v případě rozvázání pracovního poměru cizince výpovědí z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. a) až e) zákoníku práce,
b) v případě skončení pracovního poměru cizince dohodou z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. a) až e) zákoníku práce,
c) v případě okamžitého zrušení pracovního poměru cizince dle ustanovení § 56 ZP,
d) zrušením pracovního poměru zaměstnavatelem ve zkušební době a
e) v případě, že cizinec přicestoval na základě vládou schváleného programu, který změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení či zaměstnání v době před uplynutím 6 měsíců od jejího vydání umožňuje.
Výjimky uvedené pod písm. a) až d) tohoto článku je však cizinec povinen prokázat současně s oznámením, tj. je povinen k Oznámení o změně zaměstnavatele, pracovního zařazení či zaměstnání dodat doklad, z nějž bude taková skutečnost vyplývat, tzn. např. okamžité zrušení pracovního poměru cizincem z důvodu, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu [ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce].
Oznámení o změně zaměstnavatele, pracovního zařazení či zaměstnání však nemůže provést cizinec, jemuž zanikla platnost zaměstnanecké karty.
Dalším, resp. novým zaměstnavatelem cizince, v případě změny zaměstnavatele, pracovního zařazení či zaměstnání však již od 31. 7. 2019 nemůže být agentura práce.
Oznámení změny zaměstnavatele je třeba učinit na určeném úředním tiskopisu a lze tak učinit osobně, poštou, elektronicky prostřednictvím datové schránky nebo e-mailem se zaručeným elektronickým podpisem.
K předmětnému oznámení změny zaměstnavatele je třeba doložit identické náležitosti, které jsou dokládány k žádosti o vydání zaměstnanecké karty, přičemž se jedná o následující doklady:
i) doklad prokazující, že cizincův dosavadní pracovněprávní vztah trvá, nebo doklad prokazující, ke kterému dni tento pracovněprávní vztah skončil,
ii) pracovní smlouva, dohoda o pracovní činnosti nebo smlouva o smlouvě budoucí, z níž je patrné, že je uzavřena na v oznámení uvedenou pracovní pozici,
iii) prohlášení budoucího zaměstnavatele, že cizinec má potřebnou odbornou způsobilost pro výkon požadovaného zaměstnání.
Nadále však platí, že nová pracovní pozice musí být vedena v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty. Tuto evidenci vedou Krajské pobočky Úřadu práce.
Je třeba zdůraznit, že veškeré doklady zmíněné pod body i), ii) a iii), včetně řádně vyplněného úředního tiskopisu, které je třeba k oznámení změny zaměstnavatele, pracovního zařazení či zaměstnání doložit, musí být předloženy současně, tj. přímo s podáním. Pokud se tak nestane, není Ministerstvo vnitra ČR povinno cizince jakkoliv vyzývat, neboť se na něj hledí, jako by nebylo učiněno.
I přesto, že se ve světle zjednodušení jednání cizinců s úřady nejedná o velkou změnu, měl by procesní postup pro cizince v případě, že tito hodlají změnit zaměstnavatele, být skutečně zjednodušen, což v této věci dokazují též statistiky Ministerstva vnitra ČR za měsíc srpen roku 2019. Nicméně tato skutečnost bude ověřena až časem, resp. tím, zda Ministerstvo vnitra ČR, resp. Odbor azylové a migrační politiky, bude skutečně schopen dodržovat jemu zákonem stanovenou 30denní lhůtu pro vydání sdělení o splnění podmínek Oznámení změny zaměstnavatele, a nebude docházet k takovým prodlevám jako v případě hodnocení žádostí cizinců o pobyt v ČR.
Ostatní změny
Předmětná novela zákona o pobytu cizinců však stanovuje taktéž další změny. Byť se původně mělo jednat pouze o transpozici směrnic EU, obsahuje předmětná novela podstatně více změn. Mezi ty patří např.:
- rozšíření případů, kdy je možné žádat o vízum za účelem strpění, a to o případ, kdy cizincem je nezletilé dítě, které podalo žádost o povolení k trvalému pobytu za účelem sloučení s osobou, rovněž cizincem, jenž na území pobývá na základě povolení k trvalému pobytu, ale nezletilému cizinci byla tato žádost o povolení k trvalému pobytu zamítnuta, přičemž nezletilý cizinec podal proti tomuto zamítnutí žalobu současně s návrhem na přiznání odkladného účinku žaloby. V případě, že však soud žalobě odkladný účinek nepřizná, anebo pokud rozhodnutí soudu o žalobě nabude právní moci, v takovém případě Ministerstvo vnitra ČR platnost víza za účelem strpění zruší;
- změny u dlouhodobého pobytu za účelem studia - jedná se o rozšíření možností získání dlouhodobého pobytu též cizinců vzdělávaných na základní a střední škole či na konzervatoři, které není uskutečňováno v rámci výměnného programu nebo odborné praxe prováděné za úplatu; V této souvislosti se mění taktéž doprovodné doklady, které je cizinec povinen společně s žádostí Ministerstvu vnitra ČR předložit;
- změna, resp. rozšíření možností, pro něž je možné vydat rozhodnutí o povinnosti opustit území nebo území členských států Evropské unie dle ustanovení § 50a ZPC;
- atd.
Další články
Rušíte dovolenou kvůli bezpečnostní situaci? Ne vždy máte nárok na vrácení peněz
Geopolitická situace ve světě dokáže změnit plány během okamžiku. Ozbrojené konflikty, teroristické útoky, masové nepokoje nebo náhlé uzavření vzdušného prostoru mohou vést ke zrušení celé dovolené ještě před odletem. V takových situacích může být poměrně matoucí, kdy vzniká nárok na vrácení peněz za letenky, ubytování i zaplacené služby.
Předkupní právo k nemovitosti
Za jakých podmínek předkupní právo vzniká a jaká jsou jeho specifika? V tomto článku bychom se zaměřili na institut předkupního práva k nemovitostem.
Digitální auditní stopa jako „svědek“ činnosti správního orgánu
Digitalizace veřejné správy postupně mění nejen způsob vedení řízení, ale i samotnou povahu dokazování. Tam, kde dříve hrály hlavní roli listiny, doručenky, úřední záznamy nebo svědecké výpovědi, dnes stále častěji vstupují do hry logy, metadata, časová razítka, změnové historie a workflow záznamy informačních systémů.
Výpověď podnájemní smlouvy ze zákonných důvodů: Nejvyšší soud k výkladu smluvního ujednání odkazujícího na zákon
Nejvyšší soud se v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 2274/2025 ze dne 14. ledna 2026 zabýval zdánlivě jasnou otázkou. Jak vyložit ujednání podnájemní smlouvy, podle kterého lze podnájem ukončit „způsobem a z důvodů stanovených občanským zákoníkem“. Rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci nicméně není jen řešením jednoho právního sporu. Rozhodnutí ukazuje i na to, jak je důležité smluvní ujednání vykládat správně a jaké důsledky má, pokud smluvní strany nebo obecné soudy řádný výklad podcení.
Právo států na sebeobranu podle Charty OSN ve víru reálné politiky
Právo na individuální a kolektivní sebeobranu podle článku 51 Charty OSN představuje jeden z klíčových institutů současného mezinárodního práva. Jeho výklad však stále výrazně ovlivňuje reálná politika, fungování Rady bezpečnosti OSN i proměny charakteru ozbrojených konfliktů. Pozornost je věnována podmínkám legitimní sebeobrany, otázce předstižného zásahu i postavení států, které se konfliktů neúčastní přímo, ale podporují jednu z válčících stran dodávkami zbraní a vojenského materiálu.




