Odpovědnost lékárníků - díl druhý

Přečtěte si první díl článku o odpovědnosti lékárníků.

V dnešním příspěvku se pokusíme přiblížit odpovědnost občanskoprávní, se kterou se nejčastěji setkáme v případě porušení tzv. postupu lege artis, tedy v postupu spočívajícím v poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni.

Úvodem je potřebné říci, že léčivé přípravky hrají významnou roli při léčbě pacientů. V případě jejich špatného užití, způsobeného chybou na straně lékaře, lékárníka či samotného pacienta, může dojít k nepříznivým následkům na zdraví pacienta. V reakci na ně dochází k uplatňování nároků na náhradu způsobené újmy. V takovém případě je nutné určit, zdali újma vznikla v souvislosti s daným léčivem a zároveň je přičitatelná lékárníkovi (resp. provozovateli lékárny).

Základní právní úpravu na poli občanskoprávní odpovědnosti představuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, základní povinnosti pak najdeme v zákoně č. 378/2007 Sb., o léčivech.

Obecně k občanskoprávní odpovědnosti za způsobenou újmu

Právní odpovědnost představuje vztah vzniklý v důsledku porušení povinnosti, v rámci něhož by měla být nahrazena způsobená újma. Aby ke vzniku odpovědnosti mohlo dojít, musí dojít k porušení povinnosti, vzniku újmy (ať už ve formě materiální škody či nemateriální újmy), a mezi porušením a újmou musí existovat příčinná souvislost.

K porušení povinnosti může dojít nejen aktivním jednáním v rozporu s právními předpisy, ale také nečinností tam, kde byl subjekt povinen vyvinout úsilí k tomu, aby vzniku škody předešel. Porušením povinnosti vedoucím ke vzniku občanskoprávní povinnosti tak nebude pouhé chybné vydání léčivého přípravku vedoucí ke vzniku újmy na zdraví, ale také situace, ve které například jiný lékárník pacienta neupozorní na chybný výdej (např. telefonicky) ve chvíli, kdy zjistí, že k chybnému výdeji došlo. Oba lékárníci, tedy jak ten, který chybně vydal, tak i ten, který chybu objevil a přesto nekonal, budou za případnou újmu na zdraví odpovídat společně.

Rozhodujícím faktorem pro vznik odpovědnosti v daném případě bude mimo jiné míra obezřetnosti a profesionalita lékárníků v daném případě.

K tomu, aby vznikl odpovědnostní vztah, musí dojít k újmě. Ta může být hmotná (např. pokles příjmů v důsledku nepříznivého zdravotního stavu pacienta či náklady vynaložené na jeho léčbu) či nehmotná (typicky kompenzace vytrpěné bolesti či ztížení společenského uplatnění). O jednotlivých nárocích v rámci škody si však podrobně povíme dále. Obecně platí, že ten, kdo je odpovědný za své protiprávní jednání, je odpovědný pouze za předvídatelnou újmu.

Příčinná souvislost představuje vztah mezi újmou a porušením povinnosti. K újmě na zdraví může dojít například špatným užitím léčivého přípravku v rozporu s příbalovou informací. V takovém případě nebudou naplněny podmínky pro vznik občanskoprávní odpovědnosti, neboť újma nebude způsobena jednáním lékárníka a mezi újmou a jednáním tak nebude příčinná souvislost.

Základní povinnosti

Základní povinností každého je počínat si tak, aby nedocházelo k újmě na zdraví, majetku či životnímu prostředí. Tato povinnost je v praxi označována jako povinnost prevenční. Ta platí také při výkonu farmaceutického povolání.

Povinností každého zdravotnického pracovníka je dále poskytovat péči v souladu s tzv. postupem lege artis. Tato povinnost dopadá také na lékárníky, kteří musí při výkonu svého povolání postupovat dle současných poznatků lékařské vědy. To se projevuje zejména tím, že je lékárník během výkonu svého povolání poskytovat zdravotní služby s dostatečnou odborností a odbornou péčí na základě vlastních schopností apod. Součástí tohoto postupu je také poskytování péče na základě svobodného a informovaného souhlasu pacienta. Pacient musí být řádně seznámen s daným přípravkem a možnými interakcemi. Za účelem předcházení těchto nežádoucích účinků byl mimo jiné zřízen také sdílený lékový záznam, o kterém jsme Vám psali v předcházejících číslech. Porušení těchto požadavků může vést k postupu tzv. non lege artis, vedoucímu ke vzniku újmy a odpovědnosti za ni.

Kdo je odpovědným za způsobenou škodu?

Za újmu způsobenou zaměstnancem lékárny je pacientovi odpovědný provozovatel daného zdravotnického zařízení, tedy samotná lékárna. Je tomu tak zejména z toho důvodu, že se jedná o škodu způsobenou provozem, za kterou je podle občanského zákoníku odpovědný provozovatel (s výjimkou tzv. excesu z plnění pracovních povinností). Ten má pak v rámci pracovněprávní úpravy možnost regresní úhrady vůči svému zaměstnanci (více v díle o pracovněprávní odpovědnosti).

Trestněprávní odpovědnost provozovatel za jednání svých zaměstnanců obvykle nenese, ledaže by byly naplněny předpoklady vzniku trestní odpovědnosti právnických osob (více v díle o trestněprávní odpovědnosti).

Náhrada způsobené újmy

Při stanovení výše náhrady za způsobenou újmu bude nezbytné přihlédnout k tomu, jaká práva pacienta byla zasažena. Občanský zákoník požaduje, aby způsob a přiměřené zadostiučinění byly určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné (např. přímý úmysl způsobit někomu újmu na zdraví).

Při ublížení na zdraví je nutné, aby škůdce (zdravotnické zařízení, tj. provozovatel lékárny) odčinil újmu poškozeného (pacienta) peněžitou náhradou, která „plně vyvažuje vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy.“[1] Nadto je potřebné nahradit také ztížení společenského uplatnění, vznikne-li poškozením zdraví překážka pro budoucí život poškozeného.

V případě hmotné škody se hradí např. ztráta na výdělku, účelné náklady spojené s léčením, v nejhorším případě pak i náklady spojené s pohřbem. Hmotná škoda je snadno vyčíslitelná a prokazatelná (např. daňovými doklady, potvrzením o výši výdělku apod.). Tyto náhrady si můžeme uvést na názorném příkladu. Pochybením při generické substituci vznikne pacientovi újma, která bude i hmotného charakteru (viz výše), a to z toho důvodu, že bude pacient hospitalizován. Příslušná lékárna bude následně odpovědná zdravotní pojišťovně pacienta za náklady vynaložené na léčbu pacienta (pobyt v nemocnici, léčivé přípravky, následná péče) a pacientovi samotnému za ztrátu na výdělku (rozdíl mezi dávkou nemocenského pojištění a mzdou) či jiné náklady s tím související (náhrada na ztrátě na důchodu, náhrada za neschopnost dosahovat stejného výdělku do budoucna apod.). V této souvislosti by bylo nutné přihlédnout také k předvídatelnosti těchto škod, přičemž výše uvedené škody bývají zpravidla snáze předvídatelné.

U nemajetkové újmy se výše náhrady odvíjí od uvážení soudu. Určitá východiska určení výše náhrady představuje metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, která však nepředstavuje závazný právní předpis. Do roku 2014 existovala také vyhláška č. 440/2001 Sb., která stanovovala odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění na základě tzv. bodového systému a hodnot bodu bolestného.

V případě smrti pacienta či závažného ublížení na zdraví je navíc nutné počítat jednak s potenciální trestněprávní odpovědností (o tom v některém z dalších dílů), jednak s náhradou duševních útrap blízkých osob (manžela, rodičů či dětí). Navážeme-li na předchozí příklad a hospitalizovaný pacient v důsledku protiprávního jednání na straně lékárníka zemře, bude příslušná lékárna povinná nahradit jednorázovou peněžitou náhradu za způsobenou smrt a útrapy blízkých osob. Tato odpovědnost může být dále doprovázena odpovědností za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti, neboť způsobení úmrtí osoby je považováno za porušení práva rozvíjet rodinné vztahy, které je považováno za součást dílčího osobnostního práva na soukromí.

Některou z výše uvedených náhrad je možné uhradit jednorázově, jiné podléhají režimu pravidelných dávek.

S jakou jinou občanskoprávní odpovědností se v případě lékáren můžeme setkat

Odpovědnost za újmu na zdraví je nejtypičtější občanskoprávních odpovědností z pohledu lékáren. Mimo ni se však můžeme setkat i s jinou újmou či škodou nežli tou, která je spojena se zdravím.

Příkladem takovéto odpovědnosti může být odpovědnost za škodu na odložené věci. To si můžeme rozebrat na praktickém příkladu. Řada lékáren poskytuje v rámci své činnosti řadu dalších služeb, ať už se jedná o službu screeningu diabetu, měření cholesterolu, poradenství v oblasti odvykání kouření apod. Při těchto službách si pacienti v lékárně odkládají věci na předem určené místo (konzultační místnost, věšák apod.). V případě, kdy následně dojde k odcizení či zničení takto odložené věci (kabátu, kabelky), je odpovědný za škodu za odložené věci právě poskytovatel zdravotních služeb, tj. provozovatel lékárny.

Výše uvedený příklad služeb poradenství je dále možné spojit s další skupinou občanskoprávní odpovědnosti, a to odpovědnost za škodu způsobenou informací nebo radou. Občanský zákoník stanovuje, že ten, kdo vystupuje jako odborník / příslušník určitého povolání, je povinen nahradit škodu způsobenou neúplnou nebo nesprávnou informací nebo radou škodlivou.

Další skupinou práv z pohledu občanského zákoníku jsou práva na ochranu osobnosti. O těchto jsme se bavili již v souvislosti s porušením práva rozvíjet rodinné vztahy při úmrtí pacienta. Další dílčí část osobnostních práv a práv na soukromí můžeme spojit s povinností mlčenlivosti. Při výkonu lékárenského povolání se každý lékárník dostane k velkému množství osobních údajů o každém z pacientů. Do práva na soukromí by tak mohlo dojít nejen ve spojení s neoprávněným přístupem do sdíleného lékového záznamu, ale také v případě špatného zabezpečení osobních údajů o pacientech (nedostatečná dokumentace, špatná skartace papírových žádanek, receptů apod.) či v takovém případě, kdy by se příslušný lékárník chtěl svým kolegům či kamarádům svěřit o tom, jaké zajímavé případy pacientů v práci řešil.

Závěr

Z pohledu občanskoprávní odpovědnosti se lékárníci nejčastěji setkají v praxi s odpovědností za újmu na zdraví a je potřeba říci, že četnost uplatnění těchto nároků se vzhledem ke stále rozšířenějšímu právnímu povědomí pacientů stále zvyšuje. Tato újma patří mezi jednu z nejzávažnějších. To je také jedním z důvodů, proč je na lékárníky kladena řada požadavků a předpokladů pro výkon povolání.

Mimo odpovědnost za újmu na zdraví se však provozovatel lékárny může v praxi setkat s nároky pacientů vyplývajícími i z odpovědnosti za újmu způsobenou informací či radou, odpovědnosti za zásah do soukromí a osobnosti člověka či za škodu způsobenou na věci.