Články s tagem: odpovědnost

Společnická žaloba podle § 157 zákona o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), představuje jeden z nástrojů ochrany společnosti před nečinností či zneužitím postavení jejího statutárního orgánu.[1] Opravňuje společníka, aby za společnost podal žalobu na náhradu újmy, případně na splnění povinnosti jednatele vyplývající z dohody podle § 53 odst. 3 ZOK proti jednateli, a v tomto řízení společnost zastupoval. S podáním společnické žaloby je přitom spojena mimo jiné povinnost zaplatit soudní poplatek. 

Právo umí poměrně přesně reagovat na porušení smlouvy. Složitější je situace, kdy smlouva nevznikla, ale jeden člověk přesvědčil druhého, že se na určitý budoucí vývoj může spolehnout. Kde končí osobní naděje a kdy už může jít o právně významné spoléhání?

Voda patří v bytových domech mezi nejčastější příčiny škod. Někdy za nimi stojí prasklá přívodní hadička k pračce, jindy netěsnící baterie, havárie společných rozvodů nebo přívalový déšť, který zaplaví sklepy a technické zázemí domu. Následky bývají v každém z těchto případů podobné: poškozené zdi, zničené vybavení, sousedské spory a náklady, které mohou rychle narůst do desítek i stovek tisíc korun.

Dne 12. května 2026 vydal Oberlandesgericht Hamm rozsudek, který představuje zásadní mezník v oblasti přičitatelnosti jednání systémů umělé inteligence podnikatelským subjektům. V rozhodnutí se soud zabýval otázkou, zda může podnik nést odpovědnost za nepravdivé informace generované jeho AI chatbotem, a to i v situaci, kdy k poskytnutí těchto informací nedošlo na základě jeho pokynu a chatbot byl původně trénován na správných údajích.

Provozovatel se odpovědnosti nezbaví jen tím, že došlo k zásahu zvenčí. Klíčové je, jaká preventivní opatření přijal.

Rok 2026 je podle řady expertů obdobím nástupu pragmatismu v oblasti umělé inteligence. Po letech, kdy technologický svět poháněl spíše optimismus a dynamika vývoje než skutečné nasazení do provozu, se pozornost přesouvá k měřitelným přínosům, stabilnímu využití AI v byznysu a ověřování technických i ekonomických limitů současných modelů.

Kybernetická bezpečnost už není jen problémem IT oddělení. Nová směrnice NIS2 a nový zákon o kybernetické bezpečnosti výrazně rozšiřují okruh regulovaných firem a přinášejí i revoluční změny. Odpovědnost za kybernetická rizika se nově dotýká přímo vedení společnosti.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) představil nedávno plán na zavedení pravděpodobně nejcitlivější změny v historii českého soutěžního práva. Chce zavést osobní odpovědnost fyzických osob za účast na kartelových dohodách. Pokud bude návrh přijat, budou manažeři čelit zcela novému riziku. Co je podstatou návrhu a jak se na plány ÚOHS díváme?

Tento článek se zabývá neuroprávem[1], tedy zejména novými neurotechnologiemi a možnostmi jejich užití s praktickými i teoretickými dopady v rámci stávajícího právního diskurzu.

Společně se podíváme na celou řadu povinností, které vás budou trápit ve chvíli, kdy budete implementovat informační systém, který obsahuje AI, nebo jakýkoliv nástroj umělé inteligence. Podíváme se nejenom na AI Act, ale na celou řadu dalších regulací. Celé jsme se to pokusili vtělit do abecedy, ale nemusíte se bát, některá písmenka budeme přeskakovat. Vítejte u Abecedy implementace AI.

Vybral jsem ze své soudní praxe jeden případ, ve kterém došlo k pravomocnému odsouzení jednatele společnosti v souvislosti s vyplácením jeho odměn za výkon funkce jednatele.

Dlouho očekávaný zákon o kybernetické bezpečnosti, který v pátek 25. dubna schválili poslanci a nyní čeká na schválení Senátem, přináší novou úlohu pro šéfy firem. Jednatelé, či jiní členové statutárních orgánů budou totiž osobně odpovědní za dodržování této kyberbezpečností regulace, a to potenciálně i z trestně-právního hlediska.

Nástroje a systémy umělé inteligence jsou dnes v hledáčku snad každé větší firmy jako součást její inovační agendy. Ať už firma technologie vyvíjí, zavádí je svým zákazníkům, připravuje strategii jejich adopce nebo se je jen sama chystá využívat, vždy se vyplatí záměry probrat s právními experty. Ti s téměř nekonečným výčtem příležitostí, které umělá inteligence přináší, řeší řadu právních témat. Pojďme se podívat na ty nejčastější.

Cílem tohoto článku je čtenáři přiblížit problematiku odpovědnosti za škody při realitním zprostředkování.

Jsem dlouholetým příznivcem exekutorského stavu a není to náhodou. Začnu osobní vzpomínkou.

JUDr. Jiří Mulák, Ph.D., společník Advokátní kanceláře Forejtová | Pelc | Partners s.r.o. a odborný asistent na Katedře trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy, vystoupí již v dubnu na odborném kongresu Právní prostor 2024 s velmi aktuálním tématem trestní odpovědnosti umělé inteligence.

Čím se stát stává komplexnějším, tím více se ukazuje formální pohled na dělbu moci jako nedostačující.

Nedá se považovat za aprílový žertík, má-li nový zákon nabýt účinnosti 1. dubna, a to ani když už má trochu zpoždění.

Tímto navazuji v rámci série na své předchozí články, Dítě jako svědek domácího násilí – část 1. a Dítě jako svědek domácího násilí – část 2., Role OSPOD při ochraně dětí. Tento článek ve věnuje posouzení této problematiky z hlediska trestního práva, přičemž cílem je zodpovědět otázku, zda tyto ve těchto případech jedná o trestný čin vůči dítěti.

V posledním roce jsme byli svědci asi největšího boomu umělé inteligence, který přinesl množství nástrojů a způsobů, jak umělou inteligenci (AI) zakomponovat do vlastního podnikání pro jeho zefektivnění, snížení nákladů, zkvalitnění výstupů apod. Spolu s rychlým průnikem AI do téměř všech oblastí podnikání se ale objevují nové otázky týkající se toho, kdo a za jakých podmínek je zodpovědný za případné škody způsobené těmito technologiemi.

Zákon o ochraně oznamovatelů, (dále jen „Zákon“) nabyl konečné podoby a byl publikován dne 20. 6. 2023 ve Sbírce zákonů. Česká republika tím splnila svůj závazek implementovat do svého právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. 10. 2019 (dále jen „Směrnice“), i když tak učinila se značným zpožděním, jelikož transpoziční lhůta pro implementaci Směrnice uplynula již 17. 12. 2021.

Požáry v továrnách, zřícené doly, nevyhovující pracovní podmínky, dětská práce, otrávené řeky, oceány zahlcené odpadky [1]. Toto a řadu dalších nežádoucích jevů s sebou přináší globalizace. Velké společnosti hledají nejlevnějšího dodavatele ve světě. Důsledky jsou dramatické: žijeme ve světě, kde největší výrobci bot ve skutečnosti boty nevyrábí, ale pouze je navrhují a prodávají. Stejně tak největší výrobci osobních počítačů nevyrábí své výrobky přímo sami, ale pouze je skládají ze součástek vyrobených jinde. Výroba se přesunula do zemí s levnou pracovní silou a levnými surovinami, s nedostatečnou právní ochranou pracujících nebo životního prostředí, s vysokou mírou kriminality a korupce.

Otázka posuzování odpovědnosti za projevy vrcholných státních představitelů a členů zákonodárných sborů je neustále aktuální a české soudy, včetně soudu Nejvyššího i Ústavního, se jí poslední dobou zabývaly opakovaně.

Se zimou, sněhem a ledem jsou spojeny i pády na nedostatečně udržovaných chodnících. V takovém případě mají zranění právo na kompenzaci, která může dosáhnout i stovek tisíc korun.

Tento článek se zaměří na případ stěžovatele, který se domáhal náhrady nemajetkové újmy na zdraví způsobené v důsledku dopravní nehody, a to včetně odškodnění duševních útrap.