Výkon trestu velmi nebezpečných odsouzených
Novela zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (zákon č. 276/2013 Sb.) s účinností od 1. 1. 2014 zavedla pojem velmi nebezpečný odsouzený.
Podle § 72a odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody se za velmi nebezpečného odsouzeného považuje odsouzený:
- který byl odsouzen k výjimečnému trestu (tedy k trestu odnětí svobody nad 20 až do 30 let nebo na doživotí),
- proti kterému je vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin spáchaný během výkonu vazby nebo výkonu trestu, tj. je proti němu vedeno stíhání pro úmyslný trestný čin s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let,
- který se v posledních pěti letech pokusil uprchnout nebo uprchl z vazby nebo výkonu trestu,
- u kterého lze důvodně předpokládat, že ohrozí bezpečnost jiných osob.
Velmi nebezpečný odsouzený se zpravidla umisťuje do oddílu se zesíleným stavebně technickým zabezpečením (OZSTZ). O umístění takového odsouzeného rozhoduje ředitel věznice. Rozhodnutí musí být vyhotoveno písemně a doručeno odsouzenému. Odsouzený má právo podat proti rozhodnutí ředitele stížnost, a to ve lhůtě tří dnů od doručení rozhodnutí, stížnost nemá odkladný účinek. O stížnosti rozhoduje generální ředitel Vězeňské služby nebo jím pověřená osoba. Je zde tedy rozdíl oproti rozhodnutí ředitele o zařazení do oddělení v rámci věznice s ostrahou, protože toto rozhodování ředitele věznice podléhá (k návrhu odsouzeného) přezkumu (nejedná se však o správní přezkum) soudem. Velmi nebezpečný odsouzený se umisťuje OZSTZ na dobu nejdéle 90 dnů. Pokud není zjištěno, že by odsouzený ohrožoval bezpečnost druhých osob, z tohoto oddílu se vyřadí, jinak se v něm ponechá i opakovaně, nejdéle dalších 180 dnů.
Vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody stanoví, že u velmi nebezpečného odsouzeného je obsahem programu zacházení také působení na dosažení postojových změn, snaha o jeho úspěšné přizpůsobení výkonu trestu a odstranění obtíží, které byly příčinou jeho umístění do OZTSZ, a jeho opětovné ubytování v běžném oddílu (1). Vnitřní řády věznic (2) pak detailně konkretizují výkon trestu velmi nebezpečných odsouzených. Vězni jsou umístěni v celách, ve všech OZSTZ jsou umístěni po dvou. Ty opouští zpravidla k vycházce v trvání jedné hodiny (základní právo všech odsouzených), přičemž jakýkoliv pohyb mimo celu musí být za doprovodu dozorce. Kamerovým systémem může být monitorována i samotná cela. Zařízení cel je napevno zabudováno. Konzumace jídel je dovolená pouze plastovým příborem, potraviny musí být uloženy mimo celu a odsouzený si je odebírá pouze k denní konzumaci. Návštěvy musí být odděleny od vězně přepážkou (3). Práce, kterou mohou tito odsouzení vykonávat je většinou jednoduchá montážní práce, která je vykonávána na celách nebo v prostorách oddílu, ve Valdicích to byla například montáž objímek (4).
Na závěr je nutné podoktnout, že ne všichni velmi nebezpeční odsouzení musí vykonávat trest odnětí svobody v OZSTZ, v těchto podmínkách trest vykonává jen malá problémová část odsouzených. Účelem výkonu OZSTZ je zabránění trestné činnosti velmi nebezpečných odsouzených ve výkonu trestu a ochrana pracovníků Vězeňské služby i ostatních odsouzených, dnešními módními slovy jejich vyřazení z „druhého života odsouzených“.
Použité zdroje:
- § 100a odst. 2 Řádu výkonu trestu odnětí svobody
- § 14 zákona o výkonu trestu odnětí svobody
- Vnitřní řády Věznic Horní Slavkov, Valdice, Rýnovice, Mírov (dostupné na vscr.cz)
- Šámal Petr, Jak se žije za zdmi Valdic, Naše Vojsko 2019, str. 157
Další články
Časová osa jako důkaz: když několik minut rozhoduje o trestní odpovědnosti
V některých trestních věcech nerozhoduje jen otázka, co se stalo. Stejně podstatné je, kdy se to stalo, kdy se změnil zdravotní stav poškozeného, kdy se obviněný o riziku dozvěděl, kdy mohl zavolat pomoc a kdy už byl následek neodvratitelný.
Trnitá cesta k nové justiční mapě
Debata o přeorganizování české justiční mapy se po letech relativního klidu opět vrací do centra pozornosti a staví před zákonodárce i samotné soudce otázku vhodné míry specializace a efektivity. Jaký byl historický vývoj územního uspořádání soudů od roku 1850? Jakou inspiraci lze čerpat ze zahraničních reforem a jaká jsou praktická, technologická, personální a politická rizika spojená s případnou redukcí soudních obvodů?
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: kontrola veřejnoprávních médií a úvahy de lege ferenda (II. část)
Má rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu na Českou televizi a Český rozhlas posílit transparentnost, nebo jde o promyšlený politický nátlak na média veřejné služby? Zatímco ústavní novela po letech přešlapování míří do finále, chybějící metodika auditu i současné rušení koncesionářských poplatků vyvolávají ostré debaty o nezávislosti redakcí.
K duševní poruše, omezení svéprávnosti a neplatnosti právního jednání
Má skutečnost, že člověk trpí duševní poruchou, vliv na jeho možnost převádět platně svůj majetek? Nikoliv nutně, porucha sama o sobě neznamená ztrátu svéprávnosti ani neplatnost uzavřené smlouvy, například darovací či kupní.
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: ústavní postavení, limity a kontrolní praxe (I. část)
Nejvyšší kontrolní úřad představuje v českém ústavním systému klíčový diagnostický orgán, který efektivně odhaluje miliardová pochybení při správě státního majetku, avšak kvůli absenci exekutivních pravomocí nemá jak nápravu vynutit. Tento článek analyzuje ústavní zakotvení i systémové limity Úřadu a na konkrétních příkladech z oblasti armády či dopravní infrastruktury ukazuje, jak stát zjištěná pochybení opakovaně ignoruje.



