Jelikož prezident byl v říjnu hospitalizován na jednotce intenzivní péče, dá se s určitou mírou pravděpodobnosti očekávat, že jeho zdravotní stav mu neumožní ústavní funkci prezidenta vykonávat a bude tak nezbytné aktivovat čl. 66 Ústavy České republiky. Co to ovšem bude v praxi znamenat? Pojďme si připomenou, jakou má funkci čl. 66 Ústavy a co lze od jeho případné aktivace očekávat.
Podmínky a proces „aktivace“ čl. 66 Ústavy
K tomu, aby bylo možné čl. 66 Ústavy „aktivovat“, je nutné, aby byly splněny dvě základní podmínky. Jednou z nich je nezpůsobilost prezidenta republiky úřad ze závažných (např. zdravotních) důvodů vykonávat a tou druhou je usnesení Poslanecké sněmovny a současně i Senátu na této skutečnosti. Jednací řád Poslanecké sněmovny k tomuto uvádí pouze, že do působnosti Poslanecké sněmovny patří mj. „usnášet se společně se Senátem, že prezident republiky nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad“. Jednací řád Senátu k této problematice úplně mlčí. Lze se tedy domnívat, že v praxi by s největší pravděpodobností přicházelo v úvahu schválení rozhodnutí každou z komor Parlamentu ČR zvlášť, jakkoliv nelze úplně vyloučit ani přijetí rozhodnutí na společné schůzi obou komor Parlamentu ČR.
Pro přijetí příslušného usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu se uplatní čl. 39 odst. 1 a 2 Ústavy. Jako kvorum pro přijetí usnesení by tak byla dostatečná přítomnost alespoň jedné třetiny poslanců (resp. senátorů) a souhlas nadpoloviční většiny poslanců (resp. senátorů). Okamžik přechodu příslušných pravomocí prezidenta na jiné ústavní činitele by pak zřejmě nastal momentem přijetí shora uvedeného usnesení oběma komorami Parlamentu ČR a při samostatném usnášení komor samozřejmě až přijetím druhého (pozdějšího) usnesení. Následně by bylo nutné příslušná usnesení z důvodu právní jistoty doručit i samotnému prezidentovi tak, aby měl možnost se proti nim patřičně bránit a napadnout je u Ústavního soudu.
Při zohlednění stávající politické situace, kdy by nově vznikající vládní koalice v Poslanecké sněmovně disponovala potřebným počtem hlasů pro schválení příslušného usnesení, přičemž potřebná většina by pro takovéto usnesení byla zjevně nalezena i v Senátu, je možné, že k jeho přijetí by po ustavující schůzi nové Poslanecké sněmovny byla potřebná politická vůle i dostatečný počet hlasů. To vše samozřejmě za předpokladu, že zdravotní stav prezidenta bude i nadále velmi vážný a výrazněji se do té doby nezlepší, což bezesporu také nelze vyloučit – jakkoliv byly zprávy o prezidentově zdravotním stavu v uplynulých týdnech přinejmenším netransparentní. V případě, že by došlo k „aktivaci“ čl. 66 Ústavy lze také s velkou mírou pravděpodobnosti očekávat, že se prezident bude proti takovémuto rozhodnutí bránit u Ústavního soudu.
Jaké pravomoci prezidenta přechází na jiné ústavní činitele?
V ustanovení čl. 66 Ústavy se stanoví, že nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát, přísluší výkon funkcí podle čl. 63 odst. 1 písm. a) až e) a h) až k) a čl. 63 odst. 2 Ústavy předsedovi vlády. Předsedovi Poslanecké sněmovny přísluší v době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce prezidenta republiky výkon funkcí prezidenta republiky podle čl. 62 písm. a) až e) a k) Ústavy a dále čl. 63 odst. 1 písm. f) Ústavy, jde-li o vyhlášení voleb do Senátu Ústavy.
Předsedovi vlády by tak v důsledku aktivace zmíněného článku Ústavy náleželo namísto prezidenta zastupovat stát navenek, sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy, vykonávat pravomoci vrchního velitele ozbrojených sil, přijímat, pověřovat a odvolávat vedoucí zastupitelských misí, propůjčovat a udělovat státní vyznamenání nebo jmenovat soudce, přičemž k výkonu těchto pravomocí nepotřebuje kontrasignaci. V případě aktivace čl. 66 však na předsedu vlády nepřecházejí všechny pravomoci prezidenta republiky, které podléhají kontrasignaci – není totiž oprávněn například vyhlašovat volby do Poslanecké sněmovny a Senátu, ani jmenovat a povyšovat generály.
Naopak předsedovi Poslanecké sněmovny by připadly nekontrasignované pravomoci prezidenta, včetně jmenování a odvolávání předsedy a dalších členů vlády a přijímání jejich demise, odvolávání vlády a přijímání její demise, svolávání zasedání Poslanecké sněmovny, rozpouštění Poslanecké sněmovny, pověřování vlády, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování vlády nové, jmenování soudců Ústavního soudu, nebo jmenování členů Bankovní rady České národní banky. Ani předsedovi Poslanecké sněmovny by však nenáležely všechny nekontrasignované pravomoci prezidenta. Nebyl by oprávněn například jmenovat ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu, odpouštět a zmírňovat tresty uložené soudem ani zahlazovat odsouzení, uplatňovat vůči Parlamentu právo veta, nebo podepisovat za prezidenta zákony.
Závěr
Většina důležitých pravomocí by však v důsledku aktivace čl. 66 Ústavy přešla na předsedu vlády a předsedu Poslanecké sněmovny, kteří by tak měli výkon prezidentské funkce v zásadě ve svých rukou a mohli by namísto prezidenta konat, za účelem sestavení nového vládního kabinetu. Jen pro úplnost lze dodat, že pokud by se úřad prezidenta uvolnil v době, kdy by Poslanecká sněmovna byla rozpuštěna a nebyl by tak ustanoven její předseda, přešel by výkon pravomocí, které by jinak příslušely předsedovi Poslanecké sněmovny, na předsedu Senátu, kterému rovněž přísluší v době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce prezidenta republiky, pravomoc vyhlašovat volby do Poslanecké sněmovny (s kontrasignací předsedy vlády).
Diskuze k článku ()