Pravomoc českého soudu k rozhodnutí o odpůrčí žalobě podané insolvenčním správcem dlužníka, který má sídlo na území Slovenska
Nejvyšší soud poprvé řešil otázku, zda je dána pravomoc českých soudů v řízení o odpůrčí žalobě vedené proti žalovanému se sídlem ve Slovenské republice jako spor vyvolaný insolvenčním řízením (incidenční spor) vedeným na majetek dlužníka v České republice.
V dané věci byl sporným výklad nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení. Nejvyšší soud tak v této věci, označené sp. zn. 29 Icdo 7/2015, využil judikaturu Evropského soudního dvora, konkrétně rozsudek ve věci Seagon:
Článek 3 odst. 1 nařízení o úpadkovém řízení musí být vykládán v tom smyslu, že soudy členského státu, na jehož území bylo úpadkové řízení zahájeno, jsou příslušné rozhodnout o odpůrčí žalobě podané v úpadkovém řízení a směřující proti žalovanému, který má statutární sídlo v jiném členském státě.
Aplikováno na danou věci tedy:
Český soud, na jehož území bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek (insolvenčního) dlužníka, je příslušný (má pravomoc) rozhodnout o odpůrčí žalobě podané insolvenčním správcem dlužníka jako spor vyvolaný tímto insolvenčním řízením (incidenční spor) proti žalovanému, který má sídlo na území Slovenska.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Další články
Zákaz financování veřejně prospěšných fundací z rozpočtu Unie
Neochota Maďarska zajistit dodržování pravidel proti střetu zájmů vedla u většiny Maďarských univerzit k pozastavení evropských programů, jako je Erasmus.
Advokátní tajemství v daňovém řízení
Správce daně nesmí požadovat více informací o obsahu právních služeb, než je nezbytně nutné pro dosažení řádného vyměření daně.
Přiměřenost ochranného léčení
Pokračování ochranného léčení trvající 17 let je třeba mimořádně pečlivě odůvodnit
Prozatímní úprava styku praprarodičů s pravnukem
Jelikož by se rozhodnutí ve věci samé nemuseli dožít, žádali praprarodiče o vydání předběžného opatření za účelem zajištění styku s pravnukem.
Použití cizí ochranné známky politickou stranou
Vlastník ochranné známky může bránit tomu, aby politická strana užívala jeho ochrannou známku s dobrým jménem, pokud tato strana neprokázala, že její svoboda projevu převažuje nad právy a zájmy tohoto vlastníka.
