Čí je chodník u silnice?

Ústavní soud řešil vlastnictví chodníku, který vedl podél místní komunikace, a který si nárokovali jak vlastník místní komunikace (obec), tak vlastník pozemku (podnikatel).

Ústavní soud rekapituloval dosavadní judikaturu, podle které aby chodník představoval věc nemovitou (stavbu spojenou se zemí pevným základem) je třeba, aby byl schopen být vymezitelným kusem vnějšího světa. Nejde tedy o takové úpravy povrchu pozemku, kdy dochází pouze k navrstvení přírodních stavebních materiálů a kdy nelze určit jasnou hranici, kde končí pozemek a začíná stavba (typicky u tenisového kurtu či parkoviště) - v takovém případě nejde vůbec o stavbu a vlastníkem takového chodníku je vždy vlastník pozemku.

V posuzované věci Ústavní soud nahlédl do dokumentace a na rozdíl od ostatních soudů usoudil, že se o samostatnou věc jedná. Základ předmětného chodníku tvořila původně struska, později štěrk či jiná drť, horní vrstva byla pak dokončena několikacentimetrovým asfaltovým povrchem, a na jedné straně byl ohraničen plechovou ohradou. Na základě toho a fotodokumentace Ústavní soud rozhodl, že se jedná o samostatnou věc v občanskoprávním smyslu. A v takovém případě se uplatní zákon o pozemních komunikacích, podle kterého je přilehlý chodník součástí místní komunikace a jeho vlastníkem je obec. Kdyby nebyl chodník stavbou, nemohl by být součástí místní komunikace.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde