Informovaný spotřebitel a průměrný spotřebitel

Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2015, č.j. 3 Cmo 112/2014-446

Ve sporech z nekalé soutěže a týkajících se ochrany průmyslových práv (což jsou v praxi často nároky zkumulované v jedno řízení) je při posuzování zaměnitelnosti výrobku, služby či zboží rozhodující celkový dojem, jakým konkrétní výrobek působí na „zákazníka“.

V této souvislosti soud hodnotí často dvě hlediska: 1. hledisko průměrného spotřebitele; 2. hledisko informovaného uživatele. Oba mají význam podle ustálené judikatury při rozhodování o zaměnitelnosti výrobků.

Pokud jde o pojem informovaný uživatel, je třeba jej v souladu s judikaturou SD EU chápat jako pojem nacházející se mezi pojmem „průměrný spotřebitel“, po kterém není požadována žádná specifická znalost, a pojmem „osoba specializovaná v dané oblasti“, což je odborník s důkladnou technickou kvalifikací. Informovaný uživatel se od průměrného spotřebitele liší tím, že provádí přímé srovnání a nemusí spoléhat jen na nedokonalou představu výrobku. Obě hlediska jsou však věcí posouzení hmotného práva (právními otázkami); nikoliv práva procesního (skutkovými otázkami).

Odvolací soud se v komentovaném rozhodnutí zabývá otázkou informovaného uživatele z hlediska procesního – konkrétně ve vztahu k dokazování a ještě konkrétněji ve vztahu k důkaznímu prostředku v podobě znaleckého posudku. Ten je totiž určen k vyřešení otázky odborné, ale zároveň, a to je důležité, „skutkové“. Znalec nikdy nesmí za soud rozhodovat a hodnotit hmotné právo. Nepřísluší mu hodnotit ani to, jak výrobek působí na „informovaného uživatele“ – to je čistě právní otázka, kterou musí vyřešit soud.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde