Krácení služebního platu

Až k Nejvyššímu správnímu soudu se dostal případ státního zaměstnance, který odmítnul nastoupit do služby po převedení na jiné služební místo a domáhal se platu s odůvodněním, že mu nemohl být odebrán, mj. z důvodu jeho postavení whistleblowera. Ve věci sp. zn. 4 Ads 92/2022 se soud zabývá i jeho argumentací směřující proti samotné pravomoci státního tajemníka rozhodnout o nevyplácení jeho mzdy.

Soud konstatoval, že jde o problematiku odměňování, která se řídí zákoníkem práce, a podle zákoníku práce přísluší zaměstnanci mzda za vykonanou práci (službu). Samozřejmě s výjimkami stanovenými zákonem (služební volno, překážky…). Pravomoc služebních orgánů ke krácení či nevyplácení platu v případě neomluvené absence nevyžaduje žádné speciální kompetenční ustanovení v zákoně o státní službě. Jedná se o faktický úkon, nikoli o rozhodnutí ve smyslu § 159 odst. 1 zákona o státní službě. Státní zaměstnanec má možnost se proti takovému úkonu bránit požadavkem na vyplacení, čímž iniciuje vydání rozhodnutí o odměňování ve smyslu § 159 odst. 1 písm. d) zákona o státní službě.

Soud uzavírá, že nárok státního zaměstnance na plat vychází primárně z faktického výkonu služby, tj. státní zaměstnanec musí přinejmenším „chodit do práce“. A to i v případě, že by měl postavení whistleblowera.

Celý text rozsudku sp. zn. 4 Ads 92/2022