Osvobození od soudních poplatků a směnečné řízení

Důvodem pro osvobození od soudních poplatků nemůže být sama o sobě skutečnost, že směnečný žalobce je nemajetný, neboť veškeré prostředky vynaložil na koupi cenného papíru (směnky). Pokud by tomu tak bylo, šlo by o zjevný a nepřijatelný pokus o podnikání na účet státu, na který by v případě neúspěchu žalobce přešlo celé riziko obchodní operace. Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1.7.2015, sp. zn. 12 Cmo 130/2015

Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1.7.2015, sp. zn. 12 Cmo 130/2015

Soud nalézací i odvolací se v tomto případě zabývaly promítnutím tzv. „práva chudých“ do směnečného řízení, neboť žalobce v něm žádal o osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že je nezaměstnaný, nemá žádné příjmy a jeho jediným majetkem je předmětná (uplatněná) směnka. Žalobce předložil originál této směnky a domáhal se zaplacení směnečné pohledávky ve značné výši 6 582 933 Kč, které logicky odpovídá vysoký soudní poplatek.

Argumentace žalobce pro osvobození od soudních poplatků byla v zásadě jednoduchá: Je nemajetný a jediný majetek větší hodnoty, který má, je cenný papír v podobě uplatněné směnky. Takováto argumentace však nemůže obstát a být důvodem pro osvobození od soudních poplatků.

Nelze uvažovat o přiznání osvobození od soudních poplatků nemajetnému žalobci, který uplatnil u soudu nárok ze směnky vyšší nominální hodnoty, jež na něj byla indosována několik let po své splatnosti, protože si musel být vědom toho, že směnka dobrovolně zaplacena nebude, že zaplacení směnečného peníze bude nutno vymáhat v řízení před soudem a je přirozené, že bude disponovat nejen prostředky, které mu umožní takový obchod realizovat, ale též prostředky, které bude třeba vynaložit v souvislosti s vymáháním nabyté pohledávky.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde