Nejvyšší správní soud svým rozsudkem zrušil části opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví ze dne 14. května 2021 č. j. MZDR-14601/2021-12/MIN/KAN v části čl. I bodu 1 písm. a) a čl. I bodu 4 písm. a). Soud přisvědčil navrhovateli, že omezení činnosti provozoven stravovacích služeb (a heren a kasin) prostřednictvím zákazu přítomnosti veřejnosti v těchto provozovnách je nezákonné.
Další části čl. I bodu 1 mimořádného opatření, tedy povinnost provozovatelů stravovacích služeb ohledně rozsazení zákazníků a dezinfekce a povinnost zákazníků prokázat, že podstoupili test na přítomnost viru SARS-CoV-2 s negativním výsledkem či že se podrobili očkování, navrhovatel formálně napadl, ale neuplatil k nim však vůbec žádnou argumentaci, a proto Nejvyšší správní soud návrh v tomto zamítl.
Ministerstvo zdravotnictví opatření formulovalo tak, že se omezuje činnost provozovny stravovacích služeb tak, že je zakázána přítomnost veřejnosti v provozovnách, obdobně u kasin. Ministerstvo vydalo mimořádné opatření s odkazem na § 69 odst. 1 písm. b) a i) a odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví a na § 2 odst. 2 písm. b) až e) a i) pandemického zákona. Pandemický zákon přitom umožňuje pouze omezit činnost obchodní či výrobní provozovny, nikoli provozovny, v nichž jsou poskytovány služby. Šestý senát NSS řekl, že stravovací služby proto nelze na základě pandemického zákona vůbec omezit.
„I kdyby soud nalezl zákonnou oporu pro to, aby podřadil provozovny stravovacích služeb (a herny a kasina) pod činnosti obchodní, je zřejmé, že by ani tak mimořádné opatření v napadených částech neobstálo, neboť zákazem přítomnosti veřejnosti odpůrce tyto provozy neomezil, nýbrž je ve svém důsledku zakázal, tedy učinil přesně to, co již Nejvyšší správní soud označil v rozsudku sp.zn. 6 Ao 11/2021 za nepřípustné a co musí být i právnímu laikovi z textu pandemického zákona zřejmé“, uvedl předseda šestého senátu Tomáš Langášek.
Oporu pro vydání napadeného opatření soud nenalezl ani v § 69 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví. To lze použít pouze za předpokladu, že uzavření těchto provozoven má omezit styk skupin fyzických osob podezřelých z nákazy. Toto ustanovení nelze chápat tak, že osobou podezřelou z nákazy může být automaticky bez dalšího každý.
„Nelze obecně vyloučit tak závažnou situaci, že by ohniskem nákazy mohla být celá Česká republika, a osobou podezřelou z nákazy tudíž každý, kdo se vyskytuje na jejím území. Podezření na nákazu vůči všem by muselo být opřeno o další konkrétní skutečnosti - například vysoký podíl nakažených v populaci či velmi vysoké denní přírůstky nakažených, vyšší riziko přenosu viru s ohledem na počasí a podobně“, řekl soudce Langášek.
Ministerstvo zdravotnictví by navíc muselo podezření vůči všem osobám, které se nacházejí na území České republiky, řádně odůvodnit, což nyní neučinilo.
Zrušení částí mimořádného opatření vstoupí v platnost dnem nabytí právní moci rozsudku.
Převzato z tiskové zprávy Nejvyššího správního soudu
Celý text judikátu sp. zn. 6 Ao 22/2021
Diskuze k článku ()