Hlídání při krádeži se dle Městského soudu v Praze typicky vyznačuje bedlivým sledováním okolí hlídačem, případně jeho umístěním za účelem hlídání na jediné přístupové cestě (běžné např. při vloupáních v místech možného příchodu či výhledu na místo činu nechtěným svědkem, či při jiných sofistikovanějších, organizovanějších typech krádeží).
Pokud jde o tzv. krytí zlodějského jednání hlavního pachatele zástěnou vlastního těla, pak je obecně zajisté možno v případech daného typu o pomoci pachateli touto formou jednání uvažovat. Hodnotící úvahy k tomu však nutno vést v daném konkrétním kontextu, zejména se zřetelem k pohybům či pozici „přihlížející osoby“ vzhledem k povaze daného místa a okolní situaci. Názorně postaveno, zajisté by bylo lze se zřetelem k dalším zjištěním důvodně o úmyslném účelovém odstínění zlodějského jednání pachatele pomocníkem od případných pohledů třetích osob uvažovat, kdyby např. v úzkém koridoru (mezi vyššími prodejními regály apod.) ve zřejmém záměru svým tělem zjevně zakrýval prostor jediného reálného směru možného nechtěného pozorování, kdyby bezprostředním, kontaktním natlačením se na hlavního pachatele či objekt krádeže zakrýval pohyby kradoucích rukou, kdyby z výhodného místa signalizoval pachateli vhodný okamžik uskutečnění krádeže, kdyby ve zřejmém úmyslu eliminoval výhled bezpečnostní kamery na jednání pachatele apod.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()