Stav skutkový a skutečný
Každý z dvojice ozbrojených útočníků odpovídá společně a nerozdílně za škodu, jestliže při společně vedeném útoku, kterým vyvrcholilo jejich předchozí agresivní chování vůči více osobám, usmrtili nožem jednu z napadených osob, a to i tehdy, pokud v trestním řízení nebylo prokázáno, který z útočníků vedl smrtící úder. Komentář k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.5.2014, sp.zn. 25 Cdo 269/2014
Komentář k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.5.2014, sp.zn. 25 Cdo 269/2014
Rozsudek Nejvyššího soudu je zajímavý nejen z hmotně právního hlediska výkladem otázky spoluzavinění více pachatelů násilného trestného činu s následkem smrti, ale z procesního hlediska i vztahem trestního řízení k následnému řízení o náhradu škody (nyní újmy). První řízení je totiž ovládáno zásadou vyšetřovací, která znamená, že se soud musí pokud možno (ze své úřední povinnosti a aktivně) dopátrat toho, „jak se věci ve skutečnosti staly“ (stav skutečný), kdežto v civilním sporném řízení platí zásada projednací a soud rozhoduje na základě prokázaného (zjištěného) stavu „skutkového“ (§ 153 odst. 1 o. s. ř.).
Zatímco pro účely trestního rozhodnutí je významné, kdo (případně s jakou intenzitou) vedl ze skupiny pachatelů (škůdců) smrtící útok, z hlediska rozhodnutí o náhradě nemajetkové újmy pozůstalých to primárně podstatné není. Společná odpovědnost vzniká jako výsledek spoluzavinění vedoucí ke vzniku jediného škodlivého následku. Pro spoluzavinění je typické, že škůdce má vztah nejen k vlastnímu jednání, nýbrž i k jednání ostatních osob účastnících se na vzniku škody. Tak tomu bývá zejména v případech předem vzájemně dohodnuté součinnosti směřující ke sjednanému výsledku (škodě), kdy při rozdělení úkolů mezi jednotlivé škůdce je charakteristické, že někteří z nich svým jednáním přímo škodný následek nevyvolali.
Proto odpovídají za vzniklou újmu pozůstalých všichni útočníci společně a nerozdílně, neboť se v jejich případě jedná o osoby, které škodu a újmu spoluzavinily, přestože v trestním řízení nebylo prokázáno, kdo z více útočníků oběť bodl a přivodil jí smrtelné zranění.
Podobné případy nejsou ostatně jen specifikem českého práva. Vzpomeňme si na případ O. J. Simpsona, který byl trestním soudem zproštěn viny (zejména z procedurálních důvodů a pro údajnou rasovou nenávist vyšetřujícího detektiva); zatímco civilní soud jej odsoudil k náhradě újmy pozůstalým po jeho zavražděné manželce ve výši 33,5 milionů dolarů.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Další články
Odpovědnost za nepoložení otázky Soudnímu dvoru
Soudní dvůr upřesnil podmínky, za nichž může jednotlivec dosáhnout náhrady škody v důsledku soudního rozhodnutí, které je v rozporu s unijním právem
Odpovědnost nemocnice za násilí mezi pacienty
Kdy nemocnice odpovídá za nemajetkovou újmu pozůstalého po pacientovi, kterého během hospitalizace usmrtil jiný pacient?
Výpočet odměny advokáta při zastupování více společně zastoupených osob
Jak řešit situaci, kdy ze společně zastupovaných osob byly úspěšné pouze některé?
Nejlepší zájem dítěte zůstává předním hlediskem rozhodování opatrovnických soudů
Ústavní soud v tomto případě řešil, zda Krajský soud v Praze adekvátně odůvodnil, proč je v nejlepším zájmu tří nezletilých dětí, aby byly svěřeny do tzv. výlučné péče otce s „víkendovým“ stykem matky. V jeho rámci matka třikrát v měsíci děti o víkendu dopravuje z místa bydliště otce, vzdáleného 300 km od jejího bydliště, a zase zpět.
Odměna zmocněnce v adhezním řízení a dobrovolné plnění
Dobrovolné uspokojení nároku poškozeného v průběhu trestního řízení představuje materiální úspěch v řízení



