Zákaz nošení náboženských symbolů ve veřejné správě

Vnitrostátní soudy zkoumají, zda přijatá opatření slaďují svobodu náboženského vyznání s legitimními cíli tohoto zákazu

Za účelem vytvoření zcela neutrálního prostředí výkonu veřejné správy může subjekt veřejné správy zakázat viditelné nošení na pracovišti jakéhokoli symbolu vypovídajícího o filozofickém nebo náboženském přesvědčení. Takové pravidlo není diskriminační, pokud se uplatňuje obecně a bez rozdílu na všechny zaměstnance tohoto subjektu veřejné správy a omezuje se na to, co je nezbytně nutné.

Zaměstnankyni obce Ans (Belgie), která vykonává funkci vedoucí kanceláře převážně bez styku s uživateli veřejné služby, bylo zakázáno nosit na pracovišti muslimský šátek. Obec vzápětí změnila svůj pracovní řád a nyní vyžaduje, aby její zaměstnanci dodržovali striktní neutralitu: jakákoli forma proselytismu je zakázána a nošení zřetelných symbolů vypovídajících o ideologické či náboženské příslušnosti je zakázáno všem zaměstnancům, včetně těch, kteří nejsou ve styku s uživateli veřejné služby. Dotyčná zaměstnankyně se domáhá, aby bylo určeno, že byla porušena její svoboda náboženského vyznání a že je obětí diskriminace.

Pracovní soud v Lutychu, kterému byla věc předložena, si klade otázku, zda pravidlo striktní neutrality stanovené obcí nezakládá diskriminaci, která je v rozporu s unijním právem[1].

Soudní dvůr odpověděl, že politika striktní neutrality, kterou subjekt veřejné správy ukládá svým zaměstnancům s cílem vytvořit v něm zcela neutrální prostředí výkonu veřejné správy, může být považována za objektivně odůvodněnou legitimním cílem. Stejně tak je odůvodněná volba jiného subjektu veřejné správy ve prospěch politiky, která obecně a bez rozdílu povoluje nošení viditelných symbolů zejména filozofického nebo náboženského přesvědčení, a to i ve styku s uživateli veřejné služby, nebo zákaz nošení takovýchto symbolů omezený na situace, kdy k takovému styku dochází.

Každý členský stát a každá entita působící pod úrovní státu totiž mají v rámci svých pravomocí prostor pro uvážení, pokud jde o koncepci neutrality veřejné služby, kterou hodlá prosazovat na pracovišti, v závislosti na svém vlastním kontextu. Tento cíl však musí být sledován důsledně a systematicky a opatření přijatá k jeho dosažení musí být omezena na to, co je nezbytně nutné.

Je na vnitrostátních soudech, aby ověřily, zda jsou tyto požadavky splněny.

Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora

Celý text judikátu ve věci C-148/22

[1] Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání