Zastoupení dítěte při soudním sporu týkajícím se dluhu z jízd načerno nesmí být pouhou formalitou
V aktuální judikatuře, zastávající se mladistvých černých pasažérů, Ústavní soud zdůrazňuje, že ustanovený opatrovník není k tomu, aby soudu usnadnil doručování, ale aby hájil práva zastoupeného.
II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatelky na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1, právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1, právo být přítomen projednávání své věci podle čl. 38 odst. 2 a právo na zvláštní ochranu dětí podle čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.
Stěžovatelka v listopadu roku 2007 (tedy ve věku 9 let) jela městskou hromadnou dopravou v Plzni a při revizi jízdenek vyšlo najevo, že cestuje bez platného jízdního dokladu. V té době byla stěžovatelka v péči své matky, které však byla následně kvůli její drogové závislosti z péče odebrána a umístěna do ústavní výchovy. O existenci dluhu vůči dopravnímu podniku, resp. vůči jeho právnímu nástupci – společnosti Český inkasní kapitál (v tomto řízení vedlejší účastnice) – se stěžovatelka dozvěděla až poté, co zjistila, že je proti ní vedena exekuce, tedy v létě roku 2019. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město jí bylo uloženo zaplatit 1 006 Kč s příslušenstvím (tzn. jízdné ve výši 6 Kč, 1 000 Kč přirážku k jízdnému a úroky z prodlení od listopadu 2007 do zaplacení). V rámci exekuce poté byly vymáhány rovněž náklady soudního řízení ve výši téměř 9 000 Kč, náklady oprávněného a náklady exekuce v dosud neurčené výši. Okresní soud nejednal přímo se stěžovatelkou, a to i přesto, že mu bylo známo, že je stěžovatelka umístěna v diagnostickém ústavu, a čistě formálně jí určil opatrovníka, justičního čekatele; stěžovatelka tak neměla možnost se k věci jakkoliv vyjádřit. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že okresní soud porušil její ústavně zaručená práva.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Jakkoliv Ústavní soud nepřehlédl, že se jedná o bagatelní částku, shledal v nyní projednávané věci důvod pro její meritorní posouzení jednak v tom, že se zjevně jedná o případ, který má zobecňující a precedenční potenciál, a jednak v zájmu na respektování vlastní judikatury.
Ústavní soud se obdobnými případy zabýval opakovaně např. v nálezech sp. zn. I. ÚS 1775/14 ze dne 15. 2. 2017 (tisková zpráva text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/2XqjqBF
) či sp. zn. II. ÚS 3814/17. Tato nálezová judikatura se týká zejména dluhu nezletilých dětí cestujících bez platného jízdního dokladu hromadnou dopravou, kdy tyto děti nejsou v navazujícím řízení před soudem řádně zastoupeny svým zákonným zástupcem a zastoupení jejich zákonného zástupce soudem ustanoveným opatrovníkem – často zaměstnancem soudu – je ryze formální.
Uvedená judikatura sice na případ stěžovatelky bezezbytku nedopadá, neboť justiční čekatel nebyl coby opatrovník ustanoven matce stěžovatelky, ale přímo stěžovatelce samotné, nicméně i přesto okresní soud postupoval ústavněprávně chybně. Tento ústavní deficit spočíval v tom, že v řízení nebyl nikdo, kdo by se aspoň pokusil zájmy tehdy nezletilé stěžovatelky jakkoliv chránit a soud tomu (s ohledem na obvyklost takového postupu podporovaného tehdejší judikaturou) v podstatě jen přihlížel. Stěžovatelce ustanovený opatrovník totiž neučinil žádný úkon, dokonce se ani nedostavil k jedinému jednání před soudem a lze tak konstatovat, že pro řízení o věci stěžovatelky byl „přínosem“ jen v tom, že soudu usnadnil doručování. Okresní soud tuto jeho pasivitu toleroval.
Ústavní soud pro úplnost dodává, že na závěru o porušení základních práv stěžovatelky nic nemění ani okolnost, že exekuční řízení bylo se souhlasem vedlejší účastnice nedávno zastaveno a stěžovatelce bylo údajně nabídnuto smírné řešení sporu.
Bude tedy nyní úkolem Okresního soudu Plzeň-město, aby zohlednil argumentaci stěžovatelky nejen k věci samé (včetně otázky odpovědnosti nezletilé za vzniklý dluh s ohledem na její nezletilost), ale také k přiměřenosti výše nákladů řízení, a zabýval se případně též avizovaným návrhem na smírné řešení daného sporu.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3134/19 je dostupný zde.
Další články
Pracovní e-maily
Orgány pro hospodářskou soutěž mohou zajistit pracovní e-maily i bez soudu
Církevní autonomie
Ani při nefunkčnosti církevního orgánu na ochranu práv duchovních nemohou tuto funkci zastat civilní soudy
Veřejný odpor vs legitimní očekávání investora
Investiční očekávání nemůže mít přednost před demokratickým výkonem samosprávy
Ruská propaganda
Zákaz vysílání obsahu kanálu Russia Today se vztahuje i na internetové stránky, které jsou veřejnosti volně přístupné
Ověřování věku uživatelů pornografických webů
členské státy mohou vyžadovat ověřování věku uživatelů pornografických internetových stránek a zakázat šíření informací týkajících se silničních kontrol


